Snad by z podobnych obtizne vyvratitelnych argumentu mohla pro citlive lidi postupne vznikat pokora, a to nikoli jen pred trhem a vlastnickymi vztahy, nybrz pred zivotem a Zemi. Zda se, ze sama vaznost situace klade otazku, co mohou lide, filosofie, vedy i politika - nezavisle na trhu - udelat pro zachranu vsech vyssich forem zivota, pro zachranu cloveka jako ohrozeneho druhu. Filosofie i ekonomie, abych uvedl jen dve nejvice zainteresovane discipliny, ktere vzdy hajily zajmy a prava cloveka, budou nuceny verejne priznat, ze nevedely ci prehlizely, ze lidska prava a svobody jsou omezeny take na strane samotne prirody: rigoroznim pozadavkem zachovanim biologicke rozmanitosti zivota. A proto v zaveru pripominam pozoruhodnou myslenku znameho sociobiologa E. Wilsona, zda by dnesni vlady nemely byt vazany jistou ekologickou obdobou Hippokratovy prisahy: neudelat vedome nic, co by ohrozilo rozmanitost zivota na Zemi.

Josef Smajs

(profesor filosofie na FF Masarykovy univerzity v Brne, autor knih. Kultura proti prirode (1994), Ohrozena