Jsem bytost stvořena k obrazu Bozimu, protoze mam racionalni a moralni limity. Ne vsechno, co člověk děla, je spravne. Toto je problem, ktery nas vraci zpatky do zahrady Eden. Od okamziku uspořadani struktury těla, mohla Eva jist ovoce, Adam mohl jist ovoce. Ale na zakladě sekundarnich hraničnich podminek, moralniho přikazani Boziho a Boziho charakteru bylo pro ně spatne, aby určite ovoce jedli. Volani na Evu se tykalo jejiho sebeomezeni, jejiho pozdrzeni se od vykonani toho, co byla schopna vykonat.

Technologicky moderni člověk se chova na tomto jednoduchem hraničnim principu. Moderni člověk vidici sam sebe autonomniho bez osobniho nekonečneho Boha, ktery promluvil, nema nic universalniho, co by nahradilo sekundarni ohraničujici podminky. A člověk, ktery je padly, neni pouze konečny, ale je hřisny. Tedy lidske pragmaticke volby nemaji zadny bod, odkazujici za lidsky egoismus. To znamena, ze pes pozira psa, člověk člověka a přirodu. Člověk ve sve chtivosti nema zadny skutečny důvod, aby neznasilňoval přirodu a nezachazel s ni jako s objektem konzumu. Vidi přirodu bez hodnoty a prav.