Illicium L.

badian, rod rostlin z řádu šacholánovitých (Magnoliaceae DC.), obsahuje kře nebo menší
stromy vždy zelené, lysé a aromatické, s listy střídavými, bezpoševnými, bezpalistými a drobně žlaznatě
tečkovanými. Květy konečné nebo na koncích větví úžlabní jsou jednotlivé nebo tvoří chudá, vrcholíkovitá
květenství. Obojaké květy skládají se z četných, volných, spirálně sestavených a střechovitě se
kryjících lístků, z nichž vnější (3-6) bývají kratší, širší a kalichovité, vnitřní delší, ponenáhlu
užší a korunovité. Tyčinky četné (zřídka 4-6) mají nitky tlusté, žlábkovité, prašníky na vnitřní
straně se otvírající. Četné, volné pestíky na zkrácené ose květní přeslenovitě sestavené zúženy
jsou v šídlovitou, na zad ohnutou čnělku, přecházející na vnitřní straně v bliznu. Semenníky po
1 vajíčku obsahující dozrávají v plody kožnaté nebo dřevnaté, na vnitřním švu jako měchýřky skulinou
se otvírající a posléze hvězdovitě rozložené. Semena mají slupinu kožnatou a lesklou. Známo celkem
7 druhů, z nichž 2 jsou rozšířeny v jižnějších krajinách sev. Ameriky, 2 ve Vých. Indii, 3 v Číně
a Japanu. Nejznámější druh ze všech jest badian pravý (Illicium anisatum L.), malý větvitý strom 6-8
m vysoký s korou šedavou, listy kožitými, nahoře temnějšími, vezpod světleji zelenými, podlouhlými,
k oběma koncům přišpičatěnými a dlouze řapíkatými. Květyjednotlivě úžlabní, krátce stopkaté, poněkud
skloněné, 2-3 cm v průměru měřící jsou úhledné, bledožlutě bílé nebo nazelenalé. Kalich ze 3 vejčitých,
korunovitých lístků se skládající přechází v korunu, jejíž vnější lístky jsou vejčitě podlouhlé,
vnitřní ponenáhlu užší, konečně čárkovité. Tyčinek má asi 20, plodolistů 8, zprvu přímých, čárkovito-kopinatých,
čnělkou slabě na zevnějšek zakřivenou věnčených a při uzrání vodorovně se rozkládajících. Plody
tyto v obchodech prodávané mají podobu osmipaprskové hvězdy sedící někdy ještě na zakřivené stopečce;
jednotlivé měchýřky jsou vně mdle šedohnědé nebo rezavohnědé a nepravidelně vráskované, uvnitř hladké,
lesklé, červenohnědé neb hnědožluté. Elliptičná, lesklá a na krajích ostrá semena jsou žlutohnědá.
Roste v Číně a Japanu. Poskytuje drogu Fructus Anisi stellati čili Badiani čili Anisum stellatum. Nejhlavnější
součástí aromatického, sladce chutnajícího badianu jest etherický olej (4-5%), jehož je nejvíce
ve zpodnější části vnější vrstvy měchýřků plodních; semena oleje toho nemají. Badian pěstuje se hlavně
v Číně a odtud vyváží. Ponejprv dostal se do Anglie z Filipin r. 1588. Mimo v lékařství užívá se
badianu jako koření a k výrobě jemných likérů (Anisette de Bordeaux). Ve Vých. Indii pěstují často
u kostelů badian posvátný (Illicium religiosum Sieb. & Zuccar.), jejž někteří považují za odrůdu badianu
pravého. Plody jeho jsou uvnitř bledší, nelesklé, mají jinou chuť a zápach a obsahují jedovatou
součástku sikimin. Kůry užívají v chrámích jako kadidla, z větví pletou bohům i zemřelým krásné
věnce a okrašlují jimi oltáře. Vs.