Na konci sveho zivota Darwin ve svych spisech několikrat zminil, ze pro něj dvě věci ztratily vyznam. Prvni byla jeho radost z uměni a druha jeho radost z přirody. Jedna se o velmi zapeklitou zalezitost. Darwin přisel s předpokladem, ze přiroda, včetně člověka, ma zaklad pouze v čemsi osobnim + v čase + v nahodě. Na konci sveho zivota poznal, ze tyto předpoklady na něj měly nepřiznivy vliv. Mam za to, ze skutečnost, se kterou jsme dnes konfrontovani, ukazuje na podobnou ztratu radosti v nasi totalni kultuře, jakou osobně zakusil Darwin - v oblasti uměni, zivota obecně a v oblasti kultury. Je bolestive, ze ortodoxni křesťane často v těchto věcech nemaji lepsi cit nez nevěřici. Smrt "radosti" v přirodě vede k smrti přirody samotne.