Bůh

zachazi se svym stvořenim s integritou: s kazdou věci v jejim vlastnim řadu, s kazdou věci podle toho, jak ji stvořil. Pokud Bůh takto zachazi se svym stvořenim, neměli bychom zachazet s nasimi spolustvořenimi podobně? Pokud Bůh zachazi se stromem jako stromem, strojem jako strojem, člověkem jako člověkem, neměl bych ja jako spolustvořeni činit stejně - zachazet s kazdou věci

v souladu s jejim vlastnim řadem? A na zakladě vyssiho principu: diky tomu, ze miluji Boha - miluji toho, kdo vse stvořil! Pokud miluji toho, kdo mě miluje, mam respekt k věcem, ktere stvořil.

Zdůrazněme - nejedna se o panteismus; nicmeně respekt ke vsem stvořenym věcem, si vzdy znovu musime uvědomovat. Mame vědomě jednat s kazdou věci

v jejim vlastnim řadu a na jeji vlastni urovni. Podobně jako mnoho oblasti

v křesťanskem zivotě, i tento postoj nepřichazi mechanicky, protoze Bůh s nami jedna jako s lidmi a očekava od nas rozhodovani a chovani jako od lidi. Proto musime vědomě nakladat s kazdou věci, ktere se dotkneme, v jejim kontextu.