Jako paralelu uveďme, co by se byvalo mohlo stat, kdyby cirkev v době průmyslove revoluce hovořila proti ekonomickym nasilnostem, ktere z ni povstaly. Nema tim byt řečeno, ze by průmyslova revoluce byla spatna, nebo ze soukrome vlastnictvi jako takove je spatne, ale ze cirkev v historickem momentu, kdyz nesouhlasila (s některymi zminěnymi vyjimkami), měla hovořit proti nasilnostem ekonomickeho panovani. Zrovna tak cirkev v historii nehovořila proti znasilňovani přirody tak jak měla. Kdyz ale cirkev uvadi viru do praxe ve vztahu k člověku a přirodě, dochazi k zastupnemu uzdraveni. Jedno z prvnich ovoci tohoto uzdraveni je novy smysl pro krasu. Esteticke hodnoty nesmi byt odmitany. Bůh stvořil člověka se smyslem pro krasu jaky nema zadne zviře. Zadne zviře nikdy nevyprodukovalo umělecke dilo. Člověk stvořeny k obrazu Bozimu ma smysl pro estetickou kvalitu a jakmile začne zachazet s přirodou, jak by měl, krasa bude v přirodě uchraněna. Stejně ale vzroste ekonomicka a lidska hodnota, protoze problemy, ktere nyni s ekologii mame, se zmensi.