Zavěrem

můzeme tedy řici, ze pokud je s věcmi zachazeno pouze jako

s autonomnimi stroji v od-stvořenem světě, v konečnem důsledku postradaji vyznam. Pokud se ale tak děje, potom jsem zrovna tak ja, člověk, stejně autonomni a zrovna tak bezvyznamny. Ale pokud jako jednotlivci a křesťanska komunita zachazime s věcmi, ktere stvořil Bůh s integritou a laskyplnym způsobem, protoze jsou Jeho, věci se měni.

Pokud miluji toho, kdo miluje, miluji vytvor toho, kdo miluje, kdo tvořil. Mozna toto je důvod, proč tak mnoho křesťanů neciti ve svych zivotech svoje křesťanstvi jako něco realneho. Pokud nemiluji stvořeni, ktere miluje jeho stvořitel jak ve sfeře člověka, tak ve sfeře přirody, opravdu miluji toho, kdo miluje?