Snad, jak předpoklada profesor Lynn White, je přetrvavani teto skutečnosti jako moralniho problemu ilustrovano protestem současne generace beatniků

a hippies. Spise nez jakysi druh "studene kočky" vyjadřeny touto generaci skrabanim na nervy mnohych z nas a několika "čtverci" vyjadřenymi ve "vykopavani" novych učesů (nelze nezminit Twiggi), můze zde existovat "zvukovy instinkt" v tom, ze některe z tzv. rytmů se obratily k Zen-Budhismu. To můze představovat jasnou skutečnost, ze potřebujeme plněji docenit nabozenskou a moralni dimenzi vztahu mezi přirodou a lidskym duchem.

Proč se skoro vsichni z nasich nejmoudřejsich a nejlepsich socialnich kritiků vyhybaji moralni implikaci teto skutečnosti? Mozna ve jmenu politickeho realismu je přilis snadne se bat ceny, kdy člověk antropomorfizuje nebo spiritualizuje přirodu. Na druhou stranu odmitnuti spojeni lidskeho ducha a přirody můze reflektovat tradični vzor zapadni společnosti, kdy přiroda je brana jako oddělena materialni, mechanicka substance v metafyzickem smyslu, k člověku irelevantni.