Myslim, ze članky Lynna Whita a Richarda Meanse z pozdnich sedesatych let, jsou stale v oblasti ekologie klasikou.

Moderni člověk v post-křesťanskem světě (to s čim jsem se potykal v mych předeslych knihach), ztratil jakekoli kategorie a zaklad, na nichz by mohl stavět. Lynn White porozuměl, ze pravě v oblasti ekologie potřebujeme zaklad, na kterem bychom stavět mohli. Cituji: "Přistup lidi k ekologii zalezi na tom, co si o sobě mysli v souvislosti s věcmi kolem nich. Lidska ekologie je hluboce určena tim, čemu věřime ve vztahu k přirodě a k nasemu osudu - to znamena nabozenstvim." Myslim ze toto je zcela pravda. Člověk jedna tak, jak mysli.

Je tomu tak v kazde oblasti; v sociologii, v psychologii, ve vědě a technice stejně jako v oblasti ekologie.

Whiteovym řesenim by byla otazka: "Proč bychom se nevratili zpět k Frantiskovi z Assisi?" Dava Frantiska do kontrastu s tim, co viděl jako "ortodoxni pohled" na člověka, ktery ma "pravo" drancovat přirodu. "Největsi duchovni revolucionař zapadni historie byl svaty Frantisek, ktery dal zaklad, alternativnimu křesťanskemu pohledu na přirodu v lidskem vztahu k ni. Pokusil se nahradit myslenku o lidske neomezene vladě myslenkou rovnosti vseho stvořeni, včetně člověka."