v kontextu dvou vztahů

- směrem vzhůru a směrem dolů. Pochopitelně, pokud člověk nenajde souvztazny bod (nebo integračni bod) směrem vzhůru, bude ho muset nalezt dole. Křesťanstvi toto naprosto odmita, protoze vime, kym člověk je. Nejsme zastraseni masinerii tak jako moderni člověk, protoze vime, kdo jsme. Neni to řečeno pysně, ale pokorně a uctivě. Vime, ze jsme stvořeni k obrazu Bozimu. Odmitame postoj, ktery by nas integroval směrem dolů. Křesťanstvi odmita pohled, ze neexistuje odstup - nebo pouze kvantitativni odstup - mezi člověkem a ostatnimi věcmi a odmita pohled, ze člověk je zcela oddělen od vsech ostatnich věci. Jako křesťan se ptam, "Kdo jsem?" Jsem pouze atom vody, pouze prodlouzena energie? Ne, jsem stvořen k Bozimu obrazu. Vim, kdo jsem. Na druhou stranu kdyz se kolem sebe podivam a vidim přirodu, vidim něco, co je mi podobne. Jsem stejně stvořen, tak jako je stvořeno zviře, rostlina a atom.