Blatouch

a ja jsme oba stvořeni Bohem; ale co vic - mohu s nim zachazet spravně skrze osobni volbu. Chovam se lidsky a jsem člověk. Psychologicky jsem začal dychat a zit, psychologicky nyni zachazim na osobni rovině nejenom s muzem a zenou, ale take s věcmi, ktere Bůh v přirodě stvořil. Moje lidstvi roste a moderni technologicka jama a kyvadlo se ke mně jiz nepřiblizuje.

Vysledkem je potom krasa, na misto poustě. Na mistě je take otazka esteticka. Jedna se zajiste o cosi, co ma samo v sobě důlezitost a nemělo by byt pominuto. Krasa nemusi mit pragmaticke důvody k tomu, aby měla hodnotu. Takze pokud neučinime v nasem křesťanskem pohledu na přirodu nic vic, nez abychom ji zachranili a radovali se z krasy, bude to mit hodnotu a cenu.