V průběhu

meně nez 200 let uz ale bylo v latině dostupne prakticky cele dilo Řeckych a muslimskych vědců a současně bylo horlivě čteno a kritizovano na novych evropskych univerzitach. Mimo kritizovani vyvstaly nove pohledy, spekulace a rostla nedůvěra v starověke autority. Na konci třinacteho stoleti Evropa převzala světove vedeni v oblasti vědy z třesoucich se rukou Islamu. Bylo by absurdni popirat hlubokou originalitu Newtona, Galilea nebo Kopernika tak, jako popirat ve čtrnactnem stoleti skolske vědce jako Buridana nebo Oresma na jejichz praci stavěli. Do jedenacteho stoleti věda sotva existovala na latinskem Zapadě, dokonce i v dobach Řima. Uz od jedenacteho stoleti se tedy vědni sektor zapadni kultury rozrostl ve spolehlivem kresčendu.

A protoze obě hnuti jak technologicke i vědecke započala, ziskala svůj charakter a ziskala take světovou dominanci ve středověku, mohlo by se zdat, ze jiz nemůzeme chapat jejich podstatu nebo jejich současny vliv na ekologii bez prozkoumani zasadnich středověkych domněnek a vynalezů.