Mam za to, ze je mnohem plodnějsi uvazovat nad přirodou jako nad současti systemu lidske organizace - jako variabilni, měnici se podminkou - ktera komunikuje s člověkem a kulturou. Pokud je přiroda takto chapana, potom laska, pocit ucty a pocit empatie s přirodou nejsou tolik degenerovany na subjektivni, emocionalni přani romantickeho individualismu. Naproti tomu takovyto pohled by měl pomoci zničit egoisticky, politicky status, a pomoci demaskovat skutečnost, ze lidske aktivity nejsou pouze soukrome, bez nasledků a sami sebou omezene; jejich uměni, promitnute skrze změny v přirodě ovlivňuji můj zivot, me děti a přichazejici generaci. V tomto smyslu ospravedlněni technologicke arogance ve vztahu k přirodě na zakladě dividendů a zisků neni jen spatnou ekonomikou - je to v zasadě nemoralni skutek.