Je třeba porozumět,

ze i v nasem vztahu s Bohem musi byt určita distinkce. Kdyz Bůh vyhlasil odejmuti nasi viny skrze přijeti Krista jako naseho Spasitele, byli jsme zastupnym způsobem ospravedlněni a nase vina byla zcela odejmuta. Ve skutečnosti ale mezi dobou, kdy jsme se stali křesťany a druhym Kristovym přichodem nebo nasi smrti, nezijeme v dokonalem vztahu s Bohem. Proto prava duchovnost spočiva v existencionalnim pohledu hledicim moment za momentem na Kristovu praci - ktera hleda a pta se Boha ve viře v zastupnou realitu naseho vztahu s nim v přitomnem okamziku. Toto musi byt činěno tak, ze zastupně,

v praxi, v tomto okamziku, můj vztah s osobnim Bohem, ktery je zde, bude realitou.

Stejně tomu je i v dalsich oblastech, protoze pad, tak jak reformačni teologie vzdy zdůrazňovala, nejenom oddělil člověka od Boha, ale take zapřičinil dalsi hluboke odděleni. Je zajimave, ze teměř cele "prokleti" v Genesis 3 je zaměřeno na vnějsi projevy. Je to země, ktera bude prokleta kvůli člověku. Je to zenske tělo, ktere pociťuje bolest z rozeni.

Takze vidime dalsi rozděleni. Za prve člověk byl oddělen od Boha a pote, od padu, je člověk oddělen sam od sebe. Existuji zde psychologicka rozděleni. Jsem přesvědčen, ze zakladni psychoza tkvi v tom, ze jednotlivec je nasledkem padu oddělen od sebe sama.