kazdou dalsi stvořenou věci

s v jejim kontextu. S kazdou věci v ji určene sfeře.

Abychom shrnuli tuto kapitolu, připomeňme si zakladni fakt, ze Bůh stvořil vsechny lidi a vsechny věci. Stvořil moje tělo zrovna tak jako moji dusi. Stvořil mne takoveho, jaky jsem, s tělesnym a duchovnim hladem. A stejně jako mně, stvořil vsechny dalsi. Stvořil kamen, hvězdu, nejvzdalenějsi mista v kosmu. Vsechno toto udělal. Podceňovat jakoukoli z těchto věci, je ve skutečnosti urazka Boha, ktery ji stvořil. Proč křesťane opousti sve pozice, kdyz vse vypada tak jasně a tak definitivně? Proč bych měl řici, ze moje tělo je meně vyznamne nez ma duse, kdyz Bůh stvořil oboji?