"Často se řika, ze animismus byl v křesťanstvi nahrazen kultem svatych. Pravda; ale kult svatych je v praxi něco velmi odlisneho od animismu. Svaty neni jen v přirodnich objektech, můze mit zvlastni oltaře či kaple, ale jeho domov je v nebi. Dale svaty je zcela člověkem; můze byt v lidskych mezich osloven. Navic ke svatym křesťanstvi přidalo samozřejmě anděly a demony zděděne po zidovstvi a snad jednoho i po Zoroastrianismu. Ale tito vsichni byli tak pohyblivi jako svati sami. Duchove přirodnich objektů, kteři dřive ochraňovali přirodu od člověka, zmizeli. Lidsky konečny monopol na duchovno na tomto světě byl potvrzen a stare překazky ve vydirani přirody se zhroutily.

Kdyz člověk hovoři v takovych vseobecnych pojmech, je na mistě varovna poznamka. Křesťanstvi je komplex viry jejiz nasledky se lisi v odlisnych souvislostech. To co jsem řekl, můzeme dobře aplikovat na středověky Zapad, kde technika učinila neuvěřitelne pokroky na rozdil od na řeckeho Vychodu, kde vysoce civilizovana řise stejneho křesťanskeho zalozeni nevyprodukovala po vynalezeni Řeckeho ohně na konci sedmeho stoleti zadny zaznamenany technicky objev. Kličem k tomuto kontrastu můze snad byt rozdil v tonovani piety a myslenek, kterym se zabyvaji studenti srovnavaci teologie mezi Řeckymi a latinskymi kostely. Řekove věřili, ze hřich byl intelektualni slepotou