Erick Hoffer, jeden z několika současnych socialnich kritiků, ktery se dotkl hlavniho problemu ve vztahu člověka k přirodě, na těchto strankach varoval před nebezpečim romatizovani přirody. Lodnik, umyvač nadobi, student lidske tragedie, odhalitel korupce a zvracenosti moci, pan Hoffer řika, ze velky uspěch člověka je transendovat přirodu, oddělit sve ja od instinktivnich pudů. Proto podle Hoffera je zakladni charakteristikou člověka nalezt ve sve kapacitě schopnost sama sebe osvobodit od biologickych a fyzickych omezeni.

Určitym způsobem ma Hoffer pravdu. Lidsky vliv na zaplavy, hladomor, pozary a zemětřeseni byl zajiste veliky a tězko umocni benevolenci přirody, ktera je připravena a touzi zničit nadřazenost člověka. Nicmeně Hofferův utok je hlavně politicky. Je atakem na "romanticky individualismus" - specialni interpretaci lidskeho vztahu k přirodě. Hoffer velmi dobře vi, ze romanticky individualismus lehce vede k egoismu a antiracionalismu, ktery můze zvratit a zničit demokraticke instituce.