Ti, kteři jsou seznameni

s Koelsterovou knihou Člověk a stroj, poznali, ze Hofferovy myslenky o tomto konceptu existuji pouze v poeticke formě. Koelster společně s Adlerem (Rozdil

v člověku, a rozdil, ktery to čini) a Michaelem Polonayeim v Oxfordu atakuje klasicky pohled na evoluci alespoň pragmaticky; tito muzi byli zajedno kdyz řikali, ze tento přistup nas vede spatnym směrem. Nicmeně Koelster v knize Člověk a stroj přisel s konečnym řesenim tak, ze se dostal do rozporu s vědou

v otazce spojeni spodniho a vrchniho mozku. Pro Koelstera spodni mozek ma co do činěni s instinkty a emocemi, vrchni mozek s intelektem a rozumem. Podle Koelstera lezi skutečny problem v jejich odděleni. Je zde třeba zdůraznit Hofferovu myslenku lidskeho "dostat se na vrchol" přirody, za učelem osvobodit sama sebe od fyzickeho a biologickeho omezeni - coz je podobne Koelsterovu konceptu.

Oproti Meansovu članku ale Koelster pokračoval, kdyz se ptal a odpovidal na důlezitou otazku. Pamatoval si sve teze, ze lidsky vztah k přirodě je nejenom

v moralni ale i ve vědecke krizi. Jeho otazka a jeho okamzita odpověď dobře vystihuji moderniho člověka: "V čem je tedy moralni krize? Myslim, ze se jedna

o pragmaticky problem." Jedna se o pozoruhodnou kombinaci frazi; moralni je rozpustěno do pragmatickeho. Začal s moralni krizi, ale nahle přesel