Nicmeně, na latinskem Zapadě v počatcich třinacteho stoleti přirodni teologie nasledovala zcela jiny směr. Přestavala byt teologii, ktera odkryva fyzicke symboly v Bozi komunikaci s člověkem a začala se snazit porozumět Bozimu zaměru tak, ze objevi, jak Jeho stvořeni funguje. Duha jiz nebyla pouze symbolem naděje, poprve seslanym Noemu po potopě: Robert Grosseteste, mnich Roger Bacon a Theodoric z Freibergu započali sofistikovanou praci

o optice duhy, ale pro religiozni chapani s velkym rizikem. Od třinacteho stoleti dal včetně Leibnitze a Newtona kazdy velky vědec ve skutečnosti vysvětloval sve motivace v ramci viry. Skutečně, pokud by Galileo nebyl tak zkuseny amatersky teolog, dostal by se do mnohem mensich problemů: profesionalove se pohorsovali nad jeho dotěrnosti.