Zkusme prozkoumat

důvody, proč panteismus,a to v jakekoliv formě nepřinasi dostatečnou odpověď. Panteismus v konečnem důsledku nedava vyznam zadnym jednotlivinam. Ve skutečnem panteismu ma vyznam jednota, ale jednotliviny včetně člověka vyznam nemaji. Navic, jestlize jednotliviny nemaji vyznam, potom ani přiroda nema zadny vyznam. Vyznam jednotlivin filozoficky neexistuje

v zadnem panteistickem systemu, ať se jedna o panteismus Vychodu nebo "pan vsechno-ismus" na Zapadě - vychazejici pouze z energie častic. V obou připadech realne jednotliviny nemaji vyznam. Panteismus vam dava jakousi odpověď na jednotu, ale nedava smysl různosti. Panteismus neni odpovědi.

Nejedna se pouze o teoreticke dilema - ze jednotliviny v panteismu nemaji vyznam . Nejedna se pouze o prazdnou filozofickou namitku. Vede nas to

k důlezitym zavěrům: Za prve, jakekoli "vysledky" odvozene od panteismu jsou ziskany pouze skrze projekci lidskych pocitů do přirody. Toto je jednoduse romantismus, před kterym Hoffer varoval - jakesi vybaveni nizsiho stvořeni lidskou reakci. Kdyz potom vidime kuře, vyjadřujeme jeho lasku k zivotu lidskymi kvalitami. To ale znamena vyhnout se realitě kuřete. Takova odpověď můze davat smysl na zakladě motivačnich slov pouze skrze projekci lidskych pocitů do přirody. Hoffer měl pravdu, kdyz toto odmitl. Je třeba řici, ze panteisticka odpověď je nedostačujici nejenom teoreticky, ale i prakticky. Člověk, ktery převezme panteisticky pohled na přirodu, neodpovi na skutečnost dvou tvaři přirody: přiroda ma laskavou tvař, ale můze byt take nepřitelem. Panteismus vidi přirodu jako přirozenou věc a v tomto pohledu ji nedava misto pro jeji abnormalitu.