Choroby a škůdci

Jako každou jinou rostlinku i bonsaje mohou ničit choroby a škůdci. Nejrozšířenější bývá napadení houbového charakteru. Poškozuje jak nadzemní listy, tak kořeny. Příznakem těchto onemocnění jsou žlutohnědé, okrouhlé a zvětšující se skvrny na listech. Ochranou je postřik běžnými fungicidními přípravky (Orthocit, Novozir, Fundazol).
Miniaturním rostlinám se nevyhýbají ani živočišní škůdci. Nejčastěji je ohrožují mšice, se kterými si dobře poradí přípravek Pyrimor. Nebezpečnější jsou puklice, které dokážou rostlinu úplně zničit. Lze je mechanicky zlikvidovat smotkem vaty namočeným ve zředěném lihu. Postřik fungicidy nebo insekcitidy provádíme, když jsou listy v pupenech nebo jsou plně rozvité. Nikdy nepostřikujeme mladé rozvíjející se listy, které bychom mohli poškodit.

Rozmnožování bonsají

Rozmnožovat bonsaje můžeme buď generativně, tedy výsevem, nebo vegetativně ** řízkováním. Výsev používáme u rostlinek, které špatně nebo vůbec nekoření z řízků. Semena vyséváme do květináčků, misek a při větším množství do truhlíků. Jako substrát volíme vyzrálou listovku. Na urovnaný povrch vyséváme semena buď volně, nebo do řádků a zasypeme je zeminou. Po vyklíčení rostlinky jednou až dvakrát přepichujeme a posléze zasázíme do květináčků.
Při vegetativním množení používáme řízky. Nejvhodnější jsou vrcholové, protože rychle pokračují v růstu. Řežou se dlouhé pět až deset centimetrů. Spodní řez se obvykle vede těsně pod listem, jenž se odstraní. Řízky se potom vypichují do směsi (rašelina a písek v poměru 1:1) a zakryjí sklem. Koření podle druhu při spodní teplotě 20 až 25 0C tři až čtyři týdny. Jakmile se povytáhnou a pustí kořínky, odstraníme krycí sklo. Zakořeněné řízky sázíme jednotlivě do malých kořenáčků.

Miniatury

tvarujeme řezem, drátováním nebo použitím rozmanitých závaží. Řezem rozumíme zaštipování výhonků do žádaného tvaru a velikosti pomocí zahradnických nůžek, a to až za druhým nebo třetím párem listů. Nejdříve odstraníme uschlé, přebytečné a nehezky rostlé větve. Pomocí měděného drátku upravujeme sklon jednotlivých výhonků a větviček. Jeho tloušťku volíme podle síly větve. Při drátování zachytíme konec za nejbližší silnější větvičku či kmínek, které chceme upravit, a opatrně ho navineme, aby nepoškodil pupeny nebo listy. Tuto větévku ohýbáme do předem zvolené polohy. Po třech až čtyřech týdnech se drát odmotá opačným směrem. Odstraňujeme ho, až si větev sama podrží svůj nový tvar a polohu. Dojde-li během této doby k zařezávání drátu, odstraníme ho a navineme nový. Do jiné polohy můžeme větev dostat i přitažením k jiné silnější větvi nebo ke kmeni. Použijeme různá závaží (rybářská olůvka) přiměřené hmotnosti.
Při vytváření nových poloh a tvarů bychom neměli spěchat. Rozvaha se vyplatí, protože nevhodně odstraněné větvičky již nikdy neobnovíme.

Tvarování bonsají

Bonsaje vytvářejí nespočet zajímavých tvarů. Kořeny, kmen, i koruna stromku se honosí ladností křivek a linií. Není to nahodilý a živelný růst, jak by se na první pohled mohlo zdát. Každý správný pěstitel vzhled rostlinky tvůrčím způsobem upravuje. Předem zvolený tvar a velikost modeluje v souladu s druhem a charakterem bonsaje, uplatňuje osobitý vkus.

od A do Z

Tvarování, rozmnožování, choroby a škůdci
V závěrečném díle našeho miniseriálu o bonsajích vás seznámíme s činnostmi pěstitele, které mají nesmírný vliv na zdárný růst a vzhled miniatur. Vyžadují nejen teoretické znalosti, ale opět uplatnění tvarového a estetického cítění. Bonsai bude "uměleckým dílkem", které potěší.

HÝL. . .

Starého dobráka hýla není těžké přivábit ani chytit. Proto
se říká: věšet hejly na nos, což znamená klamat. Mít hejla na
nose je už zase něco jiného, to souvisí s hýlovou červenou
barvou. Hýl je o něco větší a silnější než vrabec. Sameček
má červené hrdlo i hrud, šedomodrá záda barvy máku a
černou hlavu. Samičkám chybí červená pírka.
Hýl má silný zobák a živí se semeny stromů, jeřabinami,
ptačím zobem i hmyzem, kterým krmí také mláďata. Hnízdo
si zakládá v smrkových houštinách horských lesů, ale na pod-
zim se stahuje do nížin. Naši hýlové jsou stálí. Na pod-
zim k nim přibudou ještě ti, kteří odtáhli ze severu před sil- ,
nými mrazy.
Zpěv má tichý a nenápadný. Vedle toho se po celý rok
projevuje a dorozumívá smutným hvízdáním. Když pečuje
o své hnízdo, zůstává ukryt v lesích. Ale i jinak se celý rok
chová skromně a tiše.
Snáší se se všemi ptáky a při své důvěřivosti se dá snadno
přilákat, když napodobímejeho hvízdání. V zajetí bývá ten-
hle tichý tvor dobrácký a milý.