Je pravdou, ze podobně jako Thoreau - jak komentuje Joseph Wood Krutch nebo agresivni naturalisticke interpretace rakouskeho vědce Kondrada Lorence, nachazeji nesouhlasny ohlas mezi některymi socialnimi vědci, nicmeně současni socialni vědci zcela oddělili kulturni podminky od přirody. Bude to vyzadovat určite intelektualni usili, aby se tato ditochomie překonala. Navic, ačkoli se vztahy člověka a přirody mohou různě změnit - od naproste kontroly

k pasivni poslusnosti - zminka, ze lidsky vztah k přirodě je moralni podstaty, nachazi jen velmi malo přiznivců dokonce i mezi současnymi nabozenskymi spisovateli. Napřiklad kniha od Harveye Coxe ASekularni město" je vyčtem městskeho světa v extremni izolaci od okolnich problemů zdrojů, jidla, nakazy, atd. Město a moralni dimenze Coxovych analyz jsou limitovany na mezilidske vztahy uprostřed městskeho světa a ne na vztah člověka ke zviřatům, stromům, rostlinam, vzduchu - to znamena k přirodnim konstitucim.

PROČ SE BAT O PŘIRODU

Albert Schweitzer jednou napsal: "Velika chyba vsech etik doposud byla, ze věřily, ze se mohou dotykat pouze vztahu člověk - člověk."

Nevypada to, ze by se moderni eticka diskuse přilis odchylila od tohoto bludu. Napřiklad Situačni etika: Nova moralka od Josepha Fletcherse kousek po kousku rozebirajici vztah člověka k přirodě - ve fyzickem a biologickem světě - poklada otazky moralniho chovani. Tento přehled je pravděpodobně přiměřeny hlavnimu psychologickemu a subjektivnimu tonu mnohe sociologicke kritiky. A nebo, jestě pravděpodobněji, reprezentuje "revoltu proti formalismu", vystřihani se abstrakni a pomatene interpretace člověka a přirody zastavaneho americkymi socialnimi vědci.

Největsi duchovni revolucionař zapadni historie svaty Frantisek navrhl to, co on povazoval za alternativu křesťanskeho pohledu a lidsky vztah k tomu: pokusil se nahradit myslenku o lidske neomezene vladě nahradit myslenkou rovnosti vseho stvořeni, včetně člověka. Prohral. Jak nase současna věda tak

i nase současna technika jsou tak zabarveny ortodoxni křesťanskou aroganci vůči přirodě, ze od nich samotnych zadne řeseni očekavat nemůzeme. Protoze kořeny nasich problemů jsou hluboce nabozenske, lek musi byt take nutně nabozensky, ať uz to tak nazyvame nebo ne. Musime znovu promyslet a procitit nasi přirodu a osud. Hluboce nabozensky ale hereticky smysl primitivnich frantiskanů pro spiritualni autonomii vsech časti přirody můze ukazat směr. Navrhuji Frantiska jako svateho patrona ekologů.

Nenavrhuji, ze by současni Američane, kteři se zajimaji o nasi ekologickou krizi, měli byt buď schopni nebo ochotni dohadovat se s vlky nebo kazat ptakům. Ale v současne době zhorsujiciho se naruseni globalniho přirodniho prostředi je produktem dynamicke techniky a vědy, ktere počinaly na Zapadě ve středověku a proti kterym svaty Frantisek rebeloval tak originalnim způsobem. Jejich rozmach nemůzeme chapat historicky odděleně od zasadnich nalad vůči přirodě, ktere jsou hluboce zakořeněny v křesťanskych dogmatech. Fakt, ze větsina lidi tyto nalady nesdili, neni podstatny. Zadny novy soubor zakladnich hodnot nebyl nasi společnosti přijat, aby vystřidal ty křesťanske. A tak budeme pokračovat

v prohlubovani ekologicke krize, dokud nezavrhneme princip, ze přiroda nema jiny důvod existence nez slouzit člověku.

S Frantiskem to bylo jine. Země okolo Gubia v Apeninach byla pustosena dravym vlkem. Svaty Frantisek, jak tvrdi legenda, promluvil s vlkem a ujistil ho o jeho chybach. Vlk činil pokani a zemřel v ovzdusi svatosti a vyl pohřben v posvěcene půdě.

To co Sir Steven Runciman nazyva Afrantiskanskou doktrinou zviřeci duse" bylo rychle opomenuto. Je docela mozne, ze byl častečně inspirovan, ať vědomě či nevědomě, virou v reinkarnaci, kterou se vyznačovali Katarsti heretici, kteři v te době pobyvali v Italii a jizni Francii a kteři pravděpodobně pochazeli z Indie. Je jasne, ze ve stejnem momentu okolo roku 1200 se stopy metapsychozy nalezly i v zapadnim Judaismu, v provensalske Kabale. Ale Frantisek nevěřil ani na stěhovani dusi ani panteismu. Jeho pohled na přirodu a člověka spočival na unikatnim druhu panpsychismu vsech věci jak zviřecich tak nezviřecich vystavěnemu pro oslavu transcendentniho Stvořitele, ktery konečnym gestem kosmicke skromnosti přijal tělo, vlozil bezmocneho do jesli a pověsil umirajiciho na křiz.

Frantisek se pokusil oddělit člověka od jeho vlady nad stvořenim a formuloval demokracii pro vsechna Bozi stvořeni. S nim jiz neni mravenec jen podobenstvim pro line, plameny nejsou jen znamenim zizně duse po spojeni s Bohem; nyni jsou bratrem Mravencem a sestrou Plamenem, chvalicimi Stvořitele jejich vlastnim způsobem tak, jak to svym způsobem čini

i bratr "člověk.

Pozdějsi komentatoři řekli, ze Frantisek kazal ptakům jako lidem, kteři ho neposlouchali. Zaznamy o tom nehovoři: nutil ptačky chvalit Boha a oni ve spiritualni extazi placali křidly a cvrlikali chvaly. Legendy od svatych, obzvlastě irskych svatych, vypovidaji mnoho o jejich činech se zviřaty, ale věřim, ze vzdy ukazovaly lidskou dominanci nad vsemi stvořenimi.

To, co dělame pro ekologii, zalezi na nasich nazorech na vztah člověk - přiroda. Vice vědy a vice techniky nas ze současne ekologicke krize nedostane do te doby, nez najdeme nove nabozenstvi, nebo promyslime to stare. Beatnici, kteři jsou jednoduchymi revolucionaIi dnesni doby, ukazuji jiste vnuknutř ve svem spřizněni se Zen Budhismem, ktery zobrazuje vztah člověka a přirody az zrcadlově podobně křesťanskemu pohledu. Zen je tak hluboce zavisly na asijske historii jako křesťanstvi na zkusenosti Zapadu a ja pochybuji o jeho zivotaschopnosti mezi nami.

Snad bychom mohli přemyslet o největsim radikalovi v křesťanske historii od dob Krista: svatem Frantiskovi z Assisy. Prvotni zazrak svateho Frantiska je fakt, ze neskončil na pranyři jako mnoho jeho nasledovniků z leveho křidla. Byl tak zjevně hrdinsky, ze představeny frantiskanskeho řadu svaty Bonaventura, skvěly křesťan, se snazil umlčet prvni znamky frantiskanstvi. Kličem k porozuměni Frantiskovi je porozumět mu v jeho viře ve skromnost jako ctnost - nejen u jedince, ale i u člověka jako u druhu.

Osobně pochybuji, ze zničujicimu ekologickemu krachu můzeme předejit jednoduse uvedenim vice vědy a vice techniky do nasich problemů. Nase věda a technika přerostla nad vztah křesťanů k přirodě, ktery je teměř celosvětově přijiman nejen křesťany a neo-křesťany, ale take těmi, kteři se sami povazuji za post-křesťany. Navzdory Kopernikovi se vesmir otači kolem nasi male planety. Navzdory Darwinovi nejsme v nasich srdcich současti přirodniho procesu. Jsme nadřazeni přirodě, pohrdame ji, připraveni ji pouzit

k jakemukoli rozmaru. Nově zvoleny guverner Kalifornie, jako ja člověk cirkve, jen meně zkouseny nez ja, hovořil pro křesťanske tradice, kdyz Iekl (jak se domnival) "pokud jste viděli sekvoj, viděli jste je vlastně jiz vsechny". Pro křesťana nemůze byt strom vic nez fyzicky fakt. Cely koncept posvatneho haje je cizi jak křesťanstvi, tak mysleni Zapadu. Po teměř dvě tisicileti křesťansti misionaři kaceli posvatne haje, ktere jsou modlařske, protoze předpokladaji ducha v přirodě.

Alternativni křesťansky pohled

Mohlo by se zdat, ze se blizime k zavěrům odpornym mnohym křesťanům. Protoze obě slova věda i technika jsou v nasem současnem slovniku pozehnana, mohou byt někteři sťastni nad vyvody, kdy za prve z historickeho pohledu je moderni věda extrapolaci přirodni teologie a za druhe moderni technika by přinejmensim mohla byt vysvětlena jako zapadni, dobrovolna realizace křesťanskeho dogmatu lidskeho vynikani a pravoplatne vlady nad přirodou. Jak ale nyni něco malo přes jedno stoleti poznavame, věda a technika - dote doby zcela oddělene aktivity - se spojily, aby člověku daly moznosti sily. Posouzeno podle ekologickych důsledků, mimo jakoukoli kontrolu. Pokud tomu tak je, křesťanstvi nese obrovskou čast viny.

A Newton, jak se zda, si sam sebe vazil vice jako teologa nez jako vědce.

A trvalo az do konce osmnacteho stoleti, nez se pro mnoho vědců stal Bůh nepotřebnym.

Je často tězke pro historika posoudit, kdyz lide vysvětluji, proč dělaji to, co chtěji dělat, zda nabizeji skutečne argumenty nebo spise kulturně akceptovatelne. Vytrvalost s jakou vědci v průběhu dlouhych věků od zrodu zapadni vědy tvrdi, ze učel a odměna vědce je "myslet myslenky, ktere přemyslel Bůh", dovadi člověka k důvěře, ze toto je opravdu jejich skutečna motivace. Pokud je tomu tak, moderni zapadni věda byla zařazena do formy křesťanske teologie. Dynamika křesťanske oddanosti, tvarovana zidovsko-křesťanskym dogmatem stvořeni, tomu dala hybnou silu.

Nicmeně, na latinskem Zapadě v počatcich třinacteho stoleti přirodni teologie nasledovala zcela jiny směr. Přestavala byt teologii, ktera odkryva fyzicke symboly v Bozi komunikaci s člověkem a začala se snazit porozumět Bozimu zaměru tak, ze objevi, jak Jeho stvořeni funguje. Duha jiz nebyla pouze symbolem naděje, poprve seslanym Noemu po potopě: Robert Grosseteste, mnich Roger Bacon a Theodoric z Freibergu započali sofistikovanou praci

o optice duhy, ale pro religiozni chapani s velkym rizikem. Od třinacteho stoleti dal včetně Leibnitze a Newtona kazdy velky vědec ve skutečnosti vysvětloval sve motivace v ramci viry. Skutečně, pokud by Galileo nebyl tak zkuseny amatersky teolog, dostal by se do mnohem mensich problemů: profesionalove se pohorsovali nad jeho dotěrnosti.

a odpustěni se nachazi v osviceni, ortodoxnosti - to je jasnem mysleni. Latinci na druhe straně citili, ze hřich je moralni zlo, a odpustěni můze byt nalezeno ve spravnem chovani. Vychodni teologie byla intelektualisticka. Zapadni teologie byla dobrovolna. Řecky svaty rozjima; zapadni svaty kona. Důsledky křesťanstvi pro podrobeni přirody by se daly lepe demonstrovat v zapadnich podminkach.

Křesťanske dogma stvořeni, ktere existuje jako prvni věta vyznani viry, ma jestě dalsi vyznam pro nase chapani dnesni ekologicke krize. Zjevenim dal Bůh člověku Bibli, Pismo. Ale kdyz Bůh stvořil přirodu, přiroda musi take zjevovat bozskou mentalitu. Religiozni studie pojima přirodu převazně jako symbolicky system, skrze ktery Bůh hovoři k člověku: mravenec je kazanim pro povaleče; plaminky jsou symboly touhy duse. Takovy obrazek přirody byl mnohem vice umělecky nez vědecky. Zatimco Byzanc chranila a kopirovala velke mnozstvi starověkych Řeckych vědeckych textů, věda, jak ji chapeme my, by mohla sotva kvest v takovem prostředi.

"Často se řika, ze animismus byl v křesťanstvi nahrazen kultem svatych. Pravda; ale kult svatych je v praxi něco velmi odlisneho od animismu. Svaty neni jen v přirodnich objektech, můze mit zvlastni oltaře či kaple, ale jeho domov je v nebi. Dale svaty je zcela člověkem; můze byt v lidskych mezich osloven. Navic ke svatym křesťanstvi přidalo samozřejmě anděly a demony zděděne po zidovstvi a snad jednoho i po Zoroastrianismu. Ale tito vsichni byli tak pohyblivi jako svati sami. Duchove přirodnich objektů, kteři dřive ochraňovali přirodu od člověka, zmizeli. Lidsky konečny monopol na duchovno na tomto světě byl potvrzen a stare překazky ve vydirani přirody se zhroutily.

Kdyz člověk hovoři v takovych vseobecnych pojmech, je na mistě varovna poznamka. Křesťanstvi je komplex viry jejiz nasledky se lisi v odlisnych souvislostech. To co jsem řekl, můzeme dobře aplikovat na středověky Zapad, kde technika učinila neuvěřitelne pokroky na rozdil od na řeckeho Vychodu, kde vysoce civilizovana řise stejneho křesťanskeho zalozeni nevyprodukovala po vynalezeni Řeckeho ohně na konci sedmeho stoleti zadny zaznamenany technicky objev. Kličem k tomuto kontrastu můze snad byt rozdil v tonovani piety a myslenek, kterym se zabyvaji studenti srovnavaci teologie mezi Řeckymi a latinskymi kostely. Řekove věřili, ze hřich byl intelektualni slepotou

A zaroveň, ačkoli je lidske tělo stvořeno z hliny, neni jen prostou současti přirody: je stvořeno k obrazu Bozimu.

Obzvlastě ve sve zapadni formě je křesťanstvi nejantropocentričtějsim nabozenstvim, jake svět zna. Jiz ve druhem stoleti Tertullian i Svaty Irenaeus

z Lyonu trvali na tom, ze kdyz Bůh stvořil Adama, ve skutečnosti jiz naznačoval podobu inkarnovaneho Krista, druheho Adama. "Člověk se podili, dalo by se řici, na Bozi dokonalosti přirody. Křesťanstvi, v absolutnim kontrastu se starověkym pohanstvim a asijskymi nabozenstvimi (kromě snad Zoroastrianismu) nejen zavedlo rozdil mezi člověkem a přirodou, ale take trvalo na tom, ze je Bozi vůli, aby člověk vyuzival přirodu tak, jak sam potřebuje.

Na urovni normalnich lidi se toto ujalo zvlastnim způsobem. V antice kazdy strom, kazdy pramen, kazdy potok, kazdy kopec měl svůj vlastni genius loci sveho strazneho ducha. Tito duchove mohli byt lidmi osloveni, ale nebyli lidem podobni - kentaurove, faunove a mořske panny ukazuji na tuto ambivalenci. Před tim, nez někdo pokacel strom, začal tězit z hory nebo přehradil potok, bylo velmi důlezite usmiřit si ducha, ktereho se ta ktera situace tykala a zůstat s nim usmiřen. Zničenim pohanskeho animismu, křesťanstvi umoznilo vyuzivat přirodu způsobem nezajimajicim se o pocity přirodnich současti.