Větrobýl

Angraecum Dup. Thuars.,. Rod řádu vstavačovitých rostlin, tribus Vandeí, s okvětím značným,
okázale rozloženým, jehož pysk dolů-obrácený, nedělený, obyčejně mnohem širší jest plátků ostatních,
na zad u velmi dlouhou (až 4 dm), válcovitou, sotva ohnutou ostruhu vybíhaje. Sloupek většinou krátký
a příválcovitý. Tyčinka 1 se dvoupouzdrým prašníkem, s brylkami často pooddělenými, krátce stopečkatými
a s trojhrannou žlazou. [Angraecum]. čítá asi 20 epifytních druhů s dlouhými, kožitými, na konci
často vykrojenými lupeny, a s květy buď jednotlivými nebo v řídkých hroznech. Rostou na Madagaskaru
a Burbonu; řídčeji v Kapsku a ve Vých. Indii. Velmi dlouhou ostruhou vyniká [Angraecum]. sesqulpedale
Pet. Thou. z Madagaskaru, i v našich sklennících kvetoucí. Pro tuzemce opět důležitý jest [Angraecum].
fragrans Dup. Th., v. libovonný z Burbonu. Jeho sušená nať chutná příjemně hořkými mandlemi, místo
nichž se též potřebuje; zvláště bývá užíváno jeho odvaru proti prsním neduhům pod jménem faham,
fahan nebo faam čili thé burbonské, obsahujíc kumarin jako tomka vonná, mařinka a j. Děd.

(větrnice presl)

Aerides Lour. , rod Orchideí z trib. Vandei. zvláště v Indii domácích. Jsou epifytní,
stonkaté, s listy dvouřadými, kožovitými nebo skoro dužnatými a s hustými, bohatými hrozny. Květy
obyčejně purpurové nebo žluté mají vakovitý nebo ostruhatý, trojlaločný pysk. Známo as 12 druhů
pro lepost i u nás pěstěných. Tu třeba rašeliníkem obvázané připevniti k okoralému dřevu a šikmo
zavěsiti. Děd.

Keře a stromy

Cornus L. [ko-], keře a stromy (vzácné byliny) z řádu dřínovitých (Cornaceae). Listy vstřícné, celé,
s četnými obloukovitými nervy postranními. Květy 4četné, plod peckovice s peckou dvojpouzdrou, dvojsemennou.
Celkem 25 druhů, z nichž čtyři evropské, dva české.[Cornus] mas L., dřin, keř a menší strom s listy
elliptičnými nebo vejčitými, v předu ve špičku protáhlými, roztroušeně pýřitými. Květy drobné, žluté,
v okoličkách, čtyřmi šupinami obalených a postranní krátké větevky okončujících. Rozvijí se brzo
v dubnu před rašením listů. Plody podlouhle elliptičné, svislé, stopkaté, jako třešně červeně lesklé,
asi v srpnu uzrávající. Na pahorcích a ve světlých hájích v střední a jižní Evropě divoce a místy
často pěstovaný. V Čechách roste jen v nejteplejších polohách, hlavně v okolí pražském, podlé středního
a dolejšího Labe, podlé dolejší Vltavy a ve Středohoří. Dříví dřínové jest tuhé, pevné, tvrdé a
velmi hledané ku pracím řezbářským Korou a listím možno barviti na žluto. Z větví dělají se pevné,
sukovaté hole. Plody, dřínky, jsou navinule přisládlé a chutné. Lze je jísti za syrova nebo nakládati.
Zvláště Turci je rádi jedí a šerbety z nich upravují. V městech tureckých všude ke koupi se nabízejí.

Mate

Mate (též yerba mate nebo pouze yerba, chybně maté),
čajovitý lidový nápoj jihoam. zejména

v Paraguayi a Brazilii. V celé Španělské Americe zastupuje čínský
čaj neb i kávu. Pije se z vyhloubené

tykve (mate, odkud pak zván tak i nápoj sám - upravené v plochou
nádobu bez hrdla) pomocí stříbrné

rourky ssací (bombilla), rozšířené na konci v hruškovité cedítko.
Připravuje se podobně jako čaj

v nádobě zvané pava. Získává se nejen z listů stromu Ilex
Paraguayensis, nýbrž i z celé řady jiných

stromů i keřů listnatých. Pije se slazené (dulce) nebo hořké
(amargo), někdy též studené (zvláště

mezi dělníky a polními pracovníky, kteří jej domorodým jazykem
gauraní zvou tereré). Jen v Paraguayi

obnáší roční sklizeň listí mate asi 4 miliony kg. K jeho
rozšíření přispěli též jesuité, odtud čaj

jesuitský.

Ilex L., cesmina

rod rostlin z řádu cesminovitých (Ilicineae) s
květy polygamickými nebo dvoudomými. Kalich je malý, vytrvalý,
4-5dílný, bílá koruna 4-, řídčeji 5-6četná s lístky
zaokrouhlenými, na zpodu splývajícími. Tyčinky zpravidla v počtu
lístků korunních vyvinuté jsou poněkud na zpodu s korunou srostlé
a mají podlouhlé prašníky. Semenník přisedlý, skoro koulovitý,
4-6, pořídku i 7-8pouzdrý, nese tolik přisedlých a uprostřed
spolu srůstajících blizen, co má pouzder, jež jsou 1-2vaječná.
Plod je kulovatá peckovice 4-8semenná. Patří sem stromy nebo kře
s listy střídavými, zpravidla kožítými a lesklými, někdy také
bylinnými, celokrajnými, zubatými nebo ostnítě zubatými a
květenstvími úžlabními, chudokvětými, řídčeji hojnokvětymi. Ze
známých 170 druhů roste většina ve střední a jižní Americe, menší
počet v Asii a jen několik druhů je roztroušeno v ostatních
dílech světa. Zkamenělé druhy nalezeny byly již v třetihorách. V
Evropě zastoupen jest rod tento cesminou evropskou či lesní
kopřivou, bodlavou palmou neb ostrolistem ([Ilex] aquifolium L.).
Jest to keř nebo strom s listy trnitě zubatými, na krajích
vlnovitými, kožitými, květy bílými, v úžlabních okolících
sestavenými a peckovicemi jak hrách velikými, posléze šarlatové
červenými, nejedlými se 4 tvrdými peckami. V již. Evropě a
Orientu nacházejí se cesminy až 15 m vysoké a 1/2 m silné,
jejichž listy bývají celokrajné, trnem zakončené. Cesmina roste
na písečných nebo vápenitých půdách ve stinných lesích, na rovině
i na předhorách (v Alpách jde do výše 1200 m) jihozáp. i jižní
Evropy a jihozáp. Asie. V Ev-' ropě sahá nejdále na sever až do
jižního Norska (po 63° sev. šířky). Kvete v květnu a červnu.
Pěstuje se často v zahradách pro ozdobu, často také z ní dělají
neproniknutelné živé ploty. Tvrdé, houževnaté dřevo hodí se dobře
ku pracím řezbářským, z mladých prutů dělají bičiště a hole,
zelenou kůru na kaši roztlučenou mísí s bobulemi jmelí k výrobě
lepu na ptáky. Červenými plody okrašlují věnce a krmívají drozdy
a holuby. V jižní Francii roztloukají mladé listy a výhonky
dřevěnými palicemi a krmí jimi v zimě dobytek. V již. Německu
užívají sušených listů místo čínského čaje. V lékařství užívá se
někdy listů (folia ilicis aquifolii) pro hořkou látku iliicin
proti střídavé zimnici. Rozvařenou kůru přikládají někdy na
vředy. V Brazilii a Paraguayi roste cesmina paraguayská ([Ilex]
paraguariensis St. Hill.), malý keř nebo strůmek se vzdy
zelenými, klínovitými, přes 5 cm dlouhými, v řapík zúženými, na
okrajích oddáleně vroubkovaně zubatými a vezpod černě
netečkovanými listy, jejichž hlavní nerv není na svrchu téměř nic
vtisklý. Květy rostliny prašné i pestíkové jsou svazčitě
shloučené, 4četné a pecičky peckovic jsou na hřbetě podélně
rýhované. Z listů tohoto druhu připravuje se v již. Americe
oblíbené thé, známé zde pode jménem maté neb yerba. Paraguayské
toto thé, jinak také jezovitské thé nazývané, podává se v malých
nádobkách tykvových a trubičkami jako brk silnými se pije. Listy
sbírají se každý třetí rok od prosince do srpna. Za tím účelem
ořežou se celé větve, táhnou se přes planoucí oheň a pak se listy
a mladé větévky nad ohněm asi po 36-48 hodin suší a konečně
roztloukají na drobno. Takto získané thé silně slisují a dobře v
nádobách uzavírají, ježto by brzy ztratilo chuť. Obsahuje mnoho
coffeinu a proto jeho odvar poskytuje příjemně dráždící nápoj,
jenž již Indiánům před příchodem Evropanů byl znám. Také v
Evropě, zvláště v Anglii' začíná se paraguayského thé užívati.
Kdysi užívali tohoto thé při obchodu výměnném místo peněz. Jiný
druh, [Ilex] gongonha Lamb., strom v Brazilii rostoucí, má listy,
z mchž rovněž thé připravují (commini, conchonga, gongonha,
cangucha), jež však jest méně cenné. Z listů druhu [Ilex] Dahoon
Walt. na Floridě rostoucího připravují tamější Indiáni thé zvané
indiánské, domácím jménem yaupon. Vs.

Illicium L.

badian, rod rostlin z řádu šacholánovitých (Magnoliaceae DC.), obsahuje kře nebo menší
stromy vždy zelené, lysé a aromatické, s listy střídavými, bezpoševnými, bezpalistými a drobně žlaznatě
tečkovanými. Květy konečné nebo na koncích větví úžlabní jsou jednotlivé nebo tvoří chudá, vrcholíkovitá
květenství. Obojaké květy skládají se z četných, volných, spirálně sestavených a střechovitě se
kryjících lístků, z nichž vnější (3-6) bývají kratší, širší a kalichovité, vnitřní delší, ponenáhlu
užší a korunovité. Tyčinky četné (zřídka 4-6) mají nitky tlusté, žlábkovité, prašníky na vnitřní
straně se otvírající. Četné, volné pestíky na zkrácené ose květní přeslenovitě sestavené zúženy
jsou v šídlovitou, na zad ohnutou čnělku, přecházející na vnitřní straně v bliznu. Semenníky po
1 vajíčku obsahující dozrávají v plody kožnaté nebo dřevnaté, na vnitřním švu jako měchýřky skulinou
se otvírající a posléze hvězdovitě rozložené. Semena mají slupinu kožnatou a lesklou. Známo celkem
7 druhů, z nichž 2 jsou rozšířeny v jižnějších krajinách sev. Ameriky, 2 ve Vých. Indii, 3 v Číně
a Japanu. Nejznámější druh ze všech jest badian pravý (Illicium anisatum L.), malý větvitý strom 6-8
m vysoký s korou šedavou, listy kožitými, nahoře temnějšími, vezpod světleji zelenými, podlouhlými,
k oběma koncům přišpičatěnými a dlouze řapíkatými. Květyjednotlivě úžlabní, krátce stopkaté, poněkud
skloněné, 2-3 cm v průměru měřící jsou úhledné, bledožlutě bílé nebo nazelenalé. Kalich ze 3 vejčitých,
korunovitých lístků se skládající přechází v korunu, jejíž vnější lístky jsou vejčitě podlouhlé,
vnitřní ponenáhlu užší, konečně čárkovité. Tyčinek má asi 20, plodolistů 8, zprvu přímých, čárkovito-kopinatých,
čnělkou slabě na zevnějšek zakřivenou věnčených a při uzrání vodorovně se rozkládajících. Plody
tyto v obchodech prodávané mají podobu osmipaprskové hvězdy sedící někdy ještě na zakřivené stopečce;
jednotlivé měchýřky jsou vně mdle šedohnědé nebo rezavohnědé a nepravidelně vráskované, uvnitř hladké,
lesklé, červenohnědé neb hnědožluté. Elliptičná, lesklá a na krajích ostrá semena jsou žlutohnědá.
Roste v Číně a Japanu. Poskytuje drogu Fructus Anisi stellati čili Badiani čili Anisum stellatum. Nejhlavnější
součástí aromatického, sladce chutnajícího badianu jest etherický olej (4-5%), jehož je nejvíce
ve zpodnější části vnější vrstvy měchýřků plodních; semena oleje toho nemají. Badian pěstuje se hlavně
v Číně a odtud vyváží. Ponejprv dostal se do Anglie z Filipin r. 1588. Mimo v lékařství užívá se
badianu jako koření a k výrobě jemných likérů (Anisette de Bordeaux). Ve Vých. Indii pěstují často
u kostelů badian posvátný (Illicium religiosum Sieb. & Zuccar.), jejž někteří považují za odrůdu badianu
pravého. Plody jeho jsou uvnitř bledší, nelesklé, mají jinou chuť a zápach a obsahují jedovatou
součástku sikimin. Kůry užívají v chrámích jako kadidla, z větví pletou bohům i zemřelým krásné
věnce a okrašlují jimi oltáře. Vs.

Abrotan

Abrotanum Abrotanum 1. Druh peluně, brotan nebo boží dřevec zvaný (viz Artemisia). 2. Starší obecný
název rozličných aromatických bylin úborovitých, jako rozl. j. druhů peluní, Santoliny a j., v lékařství
užívaných. Děd.