zkusebni provoz

Dovolte mi vysvětlit frazi "zkusebni provoz". Kdyz chce průmyslovy zavod postavit velkou tovarnu, nejdřive musi postavit zkusebni provoz, aby ukazal, ze plny provoz bude fungovat. Věřim, ze cirkev by měla byt zkusebnim provozem tykajicim se uzdraveni člověka a jeho sama, člověka a člověka a člověka a přirody.

Dokud se něco takoveho nestane, nevěřim, ze svět bude naslouchat co chceme Iici. Napřiklad v oblasti přirody bychom měli ukazovat naprosty opak toho, co jsem popsal dřive, kdy nevěřici měli krasně naaranzovane vinne stvoly, na ktere se křesťane divali, zatimco křesťane vytvořili něco odporneho, na coz se divali nevěřici. Takovato situace by měla byt změněna, jinak nase slova a filozofie budou ignorovany.

Křesťanska cirkev by tedy měla byt takovymto "zkusebnim provozem". Skrze postoje jednotlivců a křesťanske komunity, ktera by ukazovala, ze v tomto současnem zivotě člověk můze vladnout nad přirodou aniz by byl destruktivni. Dovolte mi uvest dvě ilustrace čeho by se to mělo tykat. Prvni je "otevřena tvař" nebo dolovani.

KŘESŤANSKY POHLED:

"ZKUSEBNI ZAŘIZENI"

Takze jsme viděli, ze v pravdě biblicke křesťanstvi přinasi realnou odpověď na ekologickou krizi. Nabizi vyvazeny a zdravy postoj k přirodě, vychazejici z pravdy Boziho stvořeni. Nabizi přirodě zde a nyni naději zastupneho uzdraveni z některych nasledků padu, vychazejici z pravdy vykoupeni v Kristu.

V kazdem odcizeni, ktere vychazi z padu, by křesťane individualně a společně měli vědomě byt uzdravujici, obnovujici faktor - v odděleni člověka od Boha, člověka od sebe sama, člověka od člověka, člověka od přirody a přirody od přirody.

Věda a technologie majici zaklad v křesťanstvi by se vědomě měly pokouset vidět přirodu zastupně uzdravenou a čekat na budouci kompletni uzdraveni skrze Kristův navrat. V teto posledni kapitole se musime zeptat, jak křesťanska cirkev věřici těmto pravdam, můze toto prakticky aplikovat v otazce ekologie.

Jsme zde povolani, abychom ukazali, ze na zakladě Kristovy prace můze cirkev dosahnout častečně, ale realně toho, čeho chce sekularni svět dosahnout, a nemůze. Cirkev můze byt "zkusebnim provozem", kde člověk můze v nasich kongregacich vidět skutečne uzdraveni vsech rozděleni a odcizeni, ktera vyprodukovala lidska vzpoura.

Nahle jsme svědky opravdove krasy. Zivot začina dychat. Svět pro nas začina dychat tak jako nikdy před tim. Můzeme milovat člověka, protoze vime, kdo člověk je. Je stvořen k obrazu Bozimu a můze pečovat o zviře, strom a dokonce mechanickou čast vesmiru, kazdou věc v jejim řadu, protoze vime, ze se jedna

o spolustvořeni, stvořene stejnym Bohem.

Proč emocionalně reaguji na strom? Z jakehosi abstraktniho nebo pragmatickeho důvodu? V zadnem připadě. Sekularni člověk můze řici, ze se stara o strom, protoze pokud ho pokaci, jeho města nebudou schopna dychat, coz ale je egoismus a egoismus bude produkovat osklivost nezavisle na tom, jak dlouho to bude trvat nebo jak hezka slova jsou pouzita. Na tomto zakladě bude vzrůstat technologie, přiskrcujici jak přirodu tak člověka. Křesťan ale stoji před stromem a pociťuje

s nim emotivni sounalezitost, protoze strom ma realnou hodnotu tim, ze je stvořeny Bohem. Se stromem mam společne to, ze jsme byli stvořeni Bohem a ne pouze vhozeni na zem skrze nahodu.

Zachazime s přirodou s respektem, protoze ji Bůh stvořil. Kdyz ortodoxni evangelikalni křesťan znasilňuje přirodu nebo je k ni necitlivy, je ve skutečnosti mnohem horsi nez hippies, ktery nema zadny skutečny zaklad sveho pocitu

k přirodě a přesto citi, ze člověk a přiroda by měli mit vztah přesahujici pustositele a pustoseneho. Mozna budete, mozna nebudete chtit chodit bosi, abyste se citili blizko přirodě, ale jak jako křesťan přemyslite a jak praktikujete vas vztah k přirodě jako svemu spolustvořeni?

A konečny vysledek je hnus. Stalo by to dalsi tisice dolarů, aby buldozer pracoval okolo stromů, takze buldozery bez skurpuli jednoduse vsechny stromy porazi. Potom se divime, kdyz se divame na vysledek, jak zde lide mohou zit. Toto je ve sve podstatě naprosto nehumanni a dokonce nepřilis ekonomicke, protoze se svrchni urodna půda odplavuje. Takze, kdyz člověk převraci Bozi pravdy, ve skutečnosti trpi. Hippies v 60. letech měli pravdu, kdyz ve sve touze byt blizko k přirodě chodili bosi aby tuto touhu naplnili. Neměli ale dostačujici filozofii a tak sklouzli k panteismu a brzy se stali odpornymi. Křesťane, kteři by měli porozumět stvořitelskemu principu, maji důvod k respektu k přirodě, a kdyz tak čini, nasledně z toho tězi i ostatni lide. Buďme jednoznačni: nejedna se jen o pragmaticky pragmaticky postoj ale i o jeho zaklad.

Je si rovny

s člověkem jako Bozi stvořeni.

Lov je jinym přikladem na stejnem principu. Zabijeni zviřat kvůli potravě je jedna věc, ale na druhe straně neexistuji pouze kvůli tomu, abychom je porazeli. Stejně je tomu s rybařenim. Mnoho lidi rybaři a nechava sve oběti, aby se rozlozily

a pachly. A co ryba? Nema zadna prava - aby byla romantizovana, jako kdyby byla člověk - nebo ma realna prava? Na jednu stranu je spatne zachazet s rybou, jako kdyby byla lidskym ditětem, na druhou stranu neni dřevem nebo kamenem. Kdyz si vezmeme strom, ktery je "pod rybou", můzeme ho pokacet a zaroveň si uvědomovat, ze se jedna o strom s jeho hodnotou stromu, kdy neni nula. Bytovy rozvoj ukazuje praktickou aplikaci. Buldozery srovnaji vsechno se zemi

a vyčisti stromy před domy.

V tomto smyslu Frantiskovo pouziti terminu "bratři ptačci" neni přesne pouze teologicky, ale i intelektualně a prakticky. Navic, kdyz vidim strom, ptaka, hmyz je třeba je vidět i psychologicky, tak, jak mysleli The Doors, kdyz hovořili

o "nasi spravne sestře", ktera měla byt krasnou. Pokud pouzijeme přesně křesťansky ramec, toto vyjadřeni je uzasne. Proč ortodoxni evangelikalni křesťane vyprodukovali jen malo pisni, ktere by tvořily tak krasny koncept ve spravnem teologickem kontextu?

Člověk neznetvoři věci jednoduse proto, aby je znetvořil. Kamen ma Bohem dane pravo byt kamenem, tak jak ho Bůh stvořil. Pokud musime pohnout kamenem, abychom postavili zaklad domu, potom je to důvod, abychom jim pohnuli, ale na prochazce v lese nestrhavejme mech bez důvodu, s tim, ze potom mech ponechame, aby lezel kdesi stranou a zvadl. I mech ma pravo zit.

Křesťane, vice nez vsichni dalsi lide, by neměly byt těmi, kdo niči. Měli bychom zachazet s přirodou s obrovskym respektem. Můzeme porazet strom, abychom postavili dům, abychom měli oheň a zachovali doma teplo, ale nesmime porazit strom prostě proto, abychom porazili strom. Můzeme, je-li to nezbytne, odřit kůru z korkoveho stromu a pouzit ji, ale co bychom neměli, je odřit kůru ze stromu jenom proto, abychom to prostě udělali a nechali strom vyschly, jako mrtvy skelet ve větru. Činit tak znamena nezachazet se stromem spravně. Mame pravo zbavit nas dům hmyzu, ale nemame pravo to udělat a zapomenout na důstojnost, kterou hmyz ma, protoze ho Bůh stvořil a protoze ma prave misto v přirodě. Kdyz vidime hmyz na chodniku, překročime ho, protoze je tak jako my stvořenim. Neni stvořen k obrazu Bozimu, ale je roven člověku, protoze je stvořenim. Jak hmyz, tak člověk jsou stvořenimi.

Takze zjisťujeme,

ze pokud začneme jednat na křesťanskem zakladě, věci se začnou měnit - nejenom teoreticky, ale tez v praxi. Nelze obětovat člověka - tak jak čini panteismus, protoze byl stvořen k obrazu Bozimu a bylo mu dano panstvi. Přesto přiroda ma byt uctivana, kazda věc na sve vlastni urovni. Jinymi slovy, je zde rovnovaha. Člověk panuje, ma pravo volby, protoze je moralnim stvořenim. Ma pravo se rozhodnout panovat, ale musi se rozhodnout to činit spravně. Je poctěn tim, co Bůh stvořil az do nejvyssi mozne miry ktere je schopen.

Křesťane

by měli byt schopni ukazat jak individualně tak společně, ze na zakladě Kristova dila mohou ve svem zachazeni s věcmi podle zakladni filozofie Bible vyprodukovat něco, co svět zkousel a co se mu vyprodukovat nepodařilo. Křesťanska komunita by měla byt zivym přikladem pravdy, ze v nasi současne situaci je mozne nalezt zastupne sociologicke uzdraveni. Uzdraveni, po kterem humanismus touzi, ale ktery nebyl schopen vyprodukovat. Humanismus neni spatny ve svem plači po sociologickem uzdraveni, ale humanismus jej neprodukuje. To same je pravdou o zastupnem uzdraveni tykajicim se přirody.

Jako paralelu uveďme, co by se byvalo mohlo stat, kdyby cirkev v době průmyslove revoluce hovořila proti ekonomickym nasilnostem, ktere z ni povstaly. Nema tim byt řečeno, ze by průmyslova revoluce byla spatna, nebo ze soukrome vlastnictvi jako takove je spatne, ale ze cirkev v historickem momentu, kdyz nesouhlasila (s některymi zminěnymi vyjimkami), měla hovořit proti nasilnostem ekonomickeho panovani. Zrovna tak cirkev v historii nehovořila proti znasilňovani přirody tak jak měla. Kdyz ale cirkev uvadi viru do praxe ve vztahu k člověku a přirodě, dochazi k zastupnemu uzdraveni. Jedno z prvnich ovoci tohoto uzdraveni je novy smysl pro krasu. Esteticke hodnoty nesmi byt odmitany. Bůh stvořil člověka se smyslem pro krasu jaky nema zadne zviře. Zadne zviře nikdy nevyprodukovalo umělecke dilo. Člověk stvořeny k obrazu Bozimu ma smysl pro estetickou kvalitu a jakmile začne zachazet s přirodou, jak by měl, krasa bude v přirodě uchraněna. Stejně ale vzroste ekonomicka a lidska hodnota, protoze problemy, ktere nyni s ekologii mame, se zmensi.

zidovske učeni

a učinil ze sve zeny otrokyni. Poprve v zidovskem učeni - v Starem zakoně - a po te později v Novem zakoně, je muz vyučovan, aby nevladl jako tyran. Muz ma byt hlavou domacnosti, ale muz ma take milovat svou zenu, jako Kristus miluje cirkev. Potom vztah můze fungovat tak, jak ma. Ma v něm existovat řad uprostřed padleho světa, řad v lasce.

Takze padly člověk vladne nad přirodou, ale pouziva ji spatně. Křesťan je povolan, aby vladl, ale pouzival přirodu spravně - kazdou věc s ohledem na jeji hodnotu samu o sobě, bez destrukce. Cirkev toto měla vzdy učit a činit, ale zklamala a nyni musi svou chybu vyznat. Francis Bacon toto pochopil stejně jako v jinych dobach dalsi křesťane. Ve větsině připadů ale musime konstatovat, ze po dlouhy, dlouhy čas v teto oblasti křesťansti učitele včetně nejlepsich ortodoxnich teologů ukazali neskutečnou slabost.

Zajiste tedy křesťane, kteři se vratili skrze dilo Jezise Krista do vztahu

s Bohem a odvolavaji se k Bohu, ktery je skutečnosti, by měli ukazovat na spravne zachazeni s přirodou. Mame nad ni mit vladu, ale nemame s ni nakladat jako padly člověk. Nemame s ni zachazet jako kdyby nic neznamenala, ani si nemame

s přirodou dělat co chceme.

Podobně je tomu s muzovou vladou nad zenou. Skrze pad bylo muzi dano panovat ve svem domě nad zenou, ale padly muz toto převratil do tyranie

Ale stejně

je tomu s člověkem. Nemůzeme vytvořit nas vlastni vesmir; můzeme pouze pouzivat co je v řadu stvořeni pod nami. Rozdil je zde ale v tom, ze napřiklad zviřata nemohou jinak, nez vyuzivat nizsi, v tom stavu, v jakem se to či ono nachazi. Člověk musi přijmout některe nezbytne limity toho, co je pod nim, ale můze vědomě nakladat s tim, co zde existuje. V tom je skutečny rozdil. Zviře jednoduse zere rostlinu. Nemůze změnit situaci nebo prostředi. Člověk musi na druhou stranu přijmout limity, nicmeně je povolan ve svem vztahu k přirodě, aby nakladal s věcmi, ktere jsou pod nim vědomě na zakladě toho, jakymi je Bůh učinil. Zviře, rostlina toto musi dělat; člověk by to měl dělat. Mame věci pouzivat, ale ne tak, jako by sami osobě nic neznamenali .

Nyni se na problem podivejme jinym způsobem. Člověku bylo svěřeno panovani nad stvořenim. Toto je pravda, ale od padu se člověk s touto vladou vyrovnava spatně. Je rebel, ktery sam sebe posadil do centra vesmiru. Jako stvořeni ma sice člověk vladu, ale jako padle stvořeni vyuzil teto vlady spatně. Protoze padl, zneuziva stvořene věci, jako kdyby nic neznamenaly a jako kdyby na ně měl autonomni pravo.

Podstatnou časti

prave filozofie je spravne porozuměni vzoru a planu stvořeni zjeveneho Bohem, ktery je učinil. Napřiklad si musime uvědomit, ze kazdy krok "vzhůru" - mechanicke časti vesmiru, rostliny, zviřete a člověka - znamena vyuziti nizsiho. Zjisťujeme, ze člověk vyuziva zviře, rostlinu a mechanicke časti vesmiru. Zviře ji rostlinu, rostlina vyuziva mechanickou čast vesmiru. Kazda čast Boziho stvořeni vyuziva věc, kterou Bůh učinil pod ni.

Musime si tez uvědomit, ze kazda věc je limitovana sama sebou, tzn. rostlina je limitovana tim, ze je rostlina, ale je take limitovana prostředim, ktere vyuziva. Takze rostlina můze pouzivat pouze chemikalie na zakladě ji omezujicich podminek chemickeho prostředi. Nemůze nic dalsiho dělat.

Je to stejne jako s nasi vladou nad přirodou. Neni nase, patři Bohu a my bychom měli praktikovat nasi vladu nad věcmi přirody, ne jako bychom byli opravněni je vykořisťovat, ale jako kdyby nam byli půjčeny nebo v důvěře svěřeny. Mame je pouzivat a poznavat, ze nam nepatři. Lidska vlada je pod Bozi vladou.

Kdykoliv je cokoliv učiněno autonomnim, jak jsem zdůraznil v knize "Unik

z rozumu", potom přiroda pozira milost a brzy se vytraci smysl. A to plati i zde. Stane-li se přiroda autonomni, ať skrze materialistu nebo křesťana, ktery něco přezene a ubira se spatnym směrem, brzy člověk pohlti přirodu. A toho jsme svědky dnes. Problem neni pouze v růstu populace ani pouze v technickem růstu - s tim se da něco dělat. Problem, jak White přesně ukazal, je filozofie, na jejimz zakladě se člověk dival na přirodu.

Jak toho ale dosahnout?

Za prve, jak jsme viděli, skrze důraz na stvořeni

a potom, za druhe, skrze svězi porozuměni lidskeho "panovani nad přirodou" (Genesis 1,28). Člověk ma vladu nad "nizsim" řadem stvořeni, ale neni nad nim suverenni. Pouze Bůh je suverennim Panem, proto musi byt přistupovano

k nizsim řadům s touto pravdou. Člověk neuziva, co mu patři. Stejně tomu tak je s darem ekonomickych vlastnictvi. Měla by byt pouzivana podle toho, jak chce Bůh.

V podobenstvi o hřivnach řečenych Jezisem (Matous 25,15), hřivny nebo penize nepatřily člověku, kteremu byly ponechany. Byl sluzebnikem a spravcem

a spravoval hřivny pouze jako spravce praveho majitele.

V Novum Organum Scientiarum,

Francis Bacon napsal: "Člověk skrze pad ve stejny okamzik ztratil svůj stav nevinnosti a panovani nad přirodou, nicmeně obě tyto ztraty mohou byt i v tomto zivotě v do jiste miry napraveny. Dřive skrze nabozenstvi a viru, později skrze uměni a vědu." Je tragedii, ze cirkev včetně ortodoxni evangelikalni cirkve vzdy nepamatovala na to, ze zde, v tomto přitomnem zivotě je pro křesťana skrze uměni a vědu mozne mit určity vliv na navrat přirody na jeji spravne misto.

zastupne

Ponechal jsem si hodně prostoru, abych definoval slovo "zastupne". Myslim si, ze se jedna o spravne slovo. Obsahuje myslenku uzdraveni, ktere je nedokonale, ale přesto je realne a jasne. Diky minule a budouci historii jsme povolani, abychom nyni virou zili timto způsobem.

Kdyz vnasime tyto myslenky do oblasti naseho vztahu k přirodě, vyskytuje se zde přesna paralela. Na zakladě faktu, ze nastane uplne vykoupeni v přirodě nejenom člověka, ale vseho stvořeni, křesťan, ktery věři Bibli, by měl byt člověkem, ktery - s Bozi pomoci a v moci Ducha Svateho - zachazi s přirodou v souladu s tim, jak

by přiroda jednou měla vypadat. Svět nyni neni dokonaly, ale mělo by zde existovat cosi zastupneho nebo jinak promeskame nase povolani. Bozi povolani křesťanů a křesťanskeho společenstvi v oblasti přirody (zrovna tak jak tomu je

v oblasti osobniho křesťanskeho zivota v jeho prave duchovnosti) je ukazovat

a přinaset zastupne uzdraveni zde a nyni mezi člověkem a přirodou, přirodou

a sebou samymi.

Na druhou stranu,

co by bylo třeba jak pro jednotlivce tak společnost, je, aby na zakladě Kristovy prace bylo křesťanstvi vidět nejenom pouze jako "straka na obloze", ale jako něco co v sobě nyni nese moznost zastupneho uzdraveni ve vsech oblastech, rozdělenych diky padu. Za prve: moje odděleni od Boha je uzdraveno skrze ospravedlněni, kdy zde ale musi byt "existencionalni realita" tohoto momentu. Za druhe: existuje psychologicke rozděleni člověka od sebe sama. Za třeti: existuji sociologicka rozděleni člověka od dalsich lidi. A nakonec existuje oddělenost člověka od přirody a přirody od přirody. Ve vsech těchto oblastech bychom měli dělat maximum pro to, abychom přinesli zastupne uzdraveni.