V určitem historickem momentu,

kdy odchazel středověk a rodil se renesančni člověk, začal kreslit přirodu van Eyck. Podobně v krasne Carmin Chapel ve Florencii, Masaccio, nasledujice Giotta, začal kreslit přirodu jako skutečnou přirodu. V tomto obratu začali směřovat k pravemu křesťanskemu uměni, protoze ve skutečnem křesťanstvi je pro přirodu misto. Ti, kteři nasledovali van Eycka

s jeho pozadimi a Masacciovo kruhove malovani s umistěnim světla, mohli jit dvěma cestami. Buď ke skutečnemu křesťanskemu uměni, ve kterem ma přiroda nalezite misto, nebo směrem k humanismu.

Panteismus nedava odpověď ve spravnem pohledu na přirodu, nicmeně bychom měli porozumět, ze zrovna tak jakykoli ramec křesťanstvi neni odpovědi. Neni to byzantske křesťanstvi ani křesťanstvi vychazejici z ditochomie přirody a milosti. Zadne z nich neni odpovědi. Zrovna tak neni odpověď v konceptu přirody a svobody od Jeana Jacquesa Rousseaua nebo Kanta. Ve vsech těchto oblastech člověk marně hleda křesťanskou odpověď, nebo jakoukoli realnou odpověď (kdyz jsou pouzivany křesťanske terminy), coz zahrnuje jakoukoli realnou odpověď na skutečny pohled na přirodu.

Samozřejmě ale existuje i jiny ramec křesťanstvi. Reformačni křesťanstvi dava jednotnou odpověď, ktera ma vyznam nejenom v diskusi o nebeskych věcech, ale take o přirodě. Bůh mluvil: a diky tomu existuje jednota. To dava jednotu reformaci v kontrastu rozpolcenosti mezi přirodou a milosti v renesanci. Obraci se to k faktu, ze Bůh nam něco sdělil jak o nebeskych věcech tak přirodě. Na zakladě Bozi mluvy, vime něco pravdiveho jak o universaliich tak o jednotlivinach. Zminěna skutečnost dava vyznam jednotlivinam a jejich spravnemu pouziti.

DALSI NEADEKVATNI ODPOVĚDI

Panteismus neni odpovědi. Pokud se Zapad obratř k panteismu, aby vyřesil sve ekologicke problemy, lidstvi bude jestě vice zredukovano a neosobni technologie bude panovat jestě bezpečněji. K tomuto vyroku je ale třeba rychle připojit, ze odpovědi neni ani neduzive křesťanstvi. Existuje "křesťanstvi", ktere nedava lepsi odpověď nez panteismus: napřiklad byzantske, předrenesančni křesťanstvi. Byzantsky koncept vychazel z přesvědčeni, ze jedina skutečně hodnotna věc je nebeska - tak vysoka, tak pozdvizena, tak svata, ze lze pouzit pouze symboly. Napřiklad byzantsti maliři nikdy nemalovali realny obraz Marie. Mozaiky a ikony jsou jejimi pouhymi symboly. Jedina prava věc v zivotě byla pouze nebeska. Takove křesťanstvi nikdy neda odpověď na problem přirody, protoze v něm nema přiroda skutečnou důlezitost. Existuje tedy určita forma křesťanstvi, ktera na přirodu nedava nalezity důraz.

Vychodni panteismus

vede ke stejnemu zavěru. Ve vychodnich zemich neni zadna opravdova zakladna pro hodnotu člověka. Proto je třeba zdůraznit, ze idealisticky marxismus mohl přijit pouze jako křesťanska hereze. Nemohl mit nikdy původ na vychodě, protoze tam neni misto pro skutečnou hodnotu člověka. Idealisticky marxismus je zidovsko-křesťanska hereze.

Stejně je tomu i v oblasti ekonomiky. Ekonomicke dilema Indie je komplikovane jejich panteistickym systemem, kde krysam a kravam je dovoleno pozirat jidlo, ktere potřebuji lide. Misto toho, aby byla zdůrazněna hodnota člověk, je ve skutečnosti snizovana. Krysam a kravam je nakonec davana přednost před člověkem, ktery začina mizet v masinerii ekonomiky, zrovna tak jako v oblasti personality a lasky.

Ti, kteři přichazeji s panteistickou odpovědi, ignoruji nasledujici fakt - ze misto pozdvizeni přirody na lidskou velikost, panteismus musi srazit jak člověka tak přirodu dolů do močalu. Bez kategorii neni ve skutečnosti zadny důvod rozlisovat spatnou přirodu od dobre přirody. Panteismus nas v moralce ponechava s citatem markyze de Sade "Co je, je spravne" a s tim, ze člověk neni nic vic, nez trava.

Nenachazi klič

k porozuměni původu teto dvoji tvaře přirody. Nezna skutečnou cestu, jak by "bojoval s morem". O tomto problemu můze zaznit vynikajici přednaska, ale ve skutečnosti tomu tak je ve veskerem panteismu, jak na Vychodě nebo modernim Zapadě - tak v jakychkoli jednoduchych formach panteismu, ktere jsou kolem nas nebo v moderni teologii.

Panteisticky postoj totiz vzdy misto pozdvizeni, přivadi člověka k neosobnimu a přizemnimu bodu. Jedna se o absolutni pravidlo. Az se jedna o panteistickou odpověď moderni vědy, ktera stahuje vsechno k partikularni energii, nebo ať se jedna o Vychod, ve skutečnosti přiroda nejen nenabude hodnoty, ale člověk se stane bezcennym. Lze to vidět znovu a znovu. Schweitzer mnoho mluvil o důstojnosti zivota, ale doktor, ktery s nim pracoval, nakonec řekl, ze si přal, aby Schweitzer měl meně důstojnosti k zivotu a vice lasky k němu a k lidem. Na konci sveho zivota Schweitzerův panteismus, misto toho, aby směřoval k vyssi uctě k jeho spolupracovnikům, je spise snizoval.

Mor

V tom byl velmi prakticky problem Camusova Moru, kde Camus na jednom mistě popisovane dilema komentuje: "Dobře, pokud se připoji k doktorovi v jeho boji s morem, bojuje proti Bohu a pokud se spojuje s knězem a nebojuje s Bohem, tim, ze nebojuje s morem, neni humanni." Camus tento problem nikdy nevyřesil. Pokud přijmeme tento romanticky a nekřesťansky mysticismus, potom nejsme schopni vyřesit otazku, jak je mozne, ze přiroda často neni laskava. Je-li vsechno jednim, časti jedne podstaty s zadnym zakladnim odlisenim, jak někdo vysvětli, ze přiroda je destruktivni? Jaka je teoreticka odpověď? Jak porozuměl Camus, nejedna se pouze o teoreticky problem, ale o otazku jak mohu bojovat s morem.

Křesťan s timto můze bojovat. Kdyz Kristus stal před Lazarovym hrobem

(Jan 11), tvrdil, ze je bozsky, ale přesto byl rozezleny. Řekove by skutečnost, ze byl rozzlobeny, uhladili. Mohl byt rozzlobeny na mor bez toho, aniz by se zlobil na sebe. Toto obraci historicko - časovy pad. Z toho důvodu křesťane nemaji Camusovy problemy. Pokud ale někdo zdůrazňuje panteisticko - mystickou odpověď, pak neexistuje řeseni, proč přiroda neni vzdy laskava.

Zkusme prozkoumat

důvody, proč panteismus,a to v jakekoliv formě nepřinasi dostatečnou odpověď. Panteismus v konečnem důsledku nedava vyznam zadnym jednotlivinam. Ve skutečnem panteismu ma vyznam jednota, ale jednotliviny včetně člověka vyznam nemaji. Navic, jestlize jednotliviny nemaji vyznam, potom ani přiroda nema zadny vyznam. Vyznam jednotlivin filozoficky neexistuje

v zadnem panteistickem systemu, ať se jedna o panteismus Vychodu nebo "pan vsechno-ismus" na Zapadě - vychazejici pouze z energie častic. V obou připadech realne jednotliviny nemaji vyznam. Panteismus vam dava jakousi odpověď na jednotu, ale nedava smysl různosti. Panteismus neni odpovědi.

Nejedna se pouze o teoreticke dilema - ze jednotliviny v panteismu nemaji vyznam . Nejedna se pouze o prazdnou filozofickou namitku. Vede nas to

k důlezitym zavěrům: Za prve, jakekoli "vysledky" odvozene od panteismu jsou ziskany pouze skrze projekci lidskych pocitů do přirody. Toto je jednoduse romantismus, před kterym Hoffer varoval - jakesi vybaveni nizsiho stvořeni lidskou reakci. Kdyz potom vidime kuře, vyjadřujeme jeho lasku k zivotu lidskymi kvalitami. To ale znamena vyhnout se realitě kuřete. Takova odpověď můze davat smysl na zakladě motivačnich slov pouze skrze projekci lidskych pocitů do přirody. Hoffer měl pravdu, kdyz toto odmitl. Je třeba řici, ze panteisticka odpověď je nedostačujici nejenom teoreticky, ale i prakticky. Člověk, ktery převezme panteisticky pohled na přirodu, neodpovi na skutečnost dvou tvaři přirody: přiroda ma laskavou tvař, ale můze byt take nepřitelem. Panteismus vidi přirodu jako přirozenou věc a v tomto pohledu ji nedava misto pro jeji abnormalitu.

Edmund Leach,

britsky antropolog, ve svem članku v New York Review of Books, (unor 1966) navrhl vědecke řeseni ne proto, ze by mělo něco společneho

s objektivni vědou, ale zcela jasně proto, ze vedlo k sociologicke odpovědi,

o kterou mu slo. Edmund Leach zde byl proti vědě. Byl vědcem, ktery pouzival vědu k sociologicke manipulaci. V souvislosti s tim potom lze nalezt paralelu

v člancich Edmunda Leache a Richarda Meance. Později Leach tez pouzival vědu a nabozenstvi pro čistě sociologicke cile. Takto věda umira a vse, s čim je ponechana, je sociologicka manipulace.

Vzpomeňme, co jsem jiz zdůraznil - ze stoji za to probrat članek Richarda Meance detailně, protoze myslenky prezentovane v tomto članku jsou reprezentativnimi myslenkami těch, kteři budou slyset skrze mnohe hlasy v mnoha variacich a obměnach. Je tomu tak jak v obecnych teoretickych a praktickych diskusich, tak v jednotlivych ekologickych diskusich tykajicich se vztahu člověka a přirody . Tyka se to stejnych zakladnich faktorů, a to az jednoty vseho vyjadřene některou formou nabozenske konotace slova panteismus nebo pomoci čistě sekularnich terminů v zredukovani vseho na častečne energie.

V kontrastu s tim současny člověk zadne kategorie nema, coz nas přivadi zpatky k prvnimu bodu. Moralni je na rovině s pragmatickym v nejtvrdsim slova smyslu i přes vsechnu krasnou terminologii. Proto si nesmime myslet, ze Meance

(a ostatni lide jako on) je člověk, ktery dava lepsi moralni odpověď - neni tomu tak. Jedna se ve skutečnosti o velmi přizemni odpověď.

Druha věc je, ze Means znova a znova vyuziva nabozenske terminy (moralni misto pragmaticky) jako nabozenske slovni konotace, s motivačnim učelem. Jako motivačniho slova pouziva tez panteismus. Před timto musime byt vzdy opatrni. Slova maji dva vyznamy; slovnikovou definici a konotaci. Konotace se rozviji nezavisle na tom, co minite definici. Současny člověk zničil definici nabozenskych slov, ale přesto rad lpř na jejich konotačni nebo motivačni sile. Přesně to dělal Means. Tim, ze pouzival tato slova, doufal (i kdyz nepřimo ve sve definici naznačil, ze moralni je stejne jako pragmaticke), ze lide budou zachazet

s přirodou trochu lepe a to diky nabozenske konotaci slov. Jedna se o dalsi ilustraci manipulace, se kterou jsme ve svem okoli konfrontovani. Třeti věc, kterou zminime je to, co někteři měli za sociologicke nabozenstvi a sociologickou vědu. Je důlezite zminit, ze Meance byl sociolog. Pro někoho neni nabozenstvi jako nabozenstvi; ani věda jako věda, kdy jak nabozenstvi tak věda jsou pouzivany a manipulovany k sociologickym cilům.

Můze to byt patrne,

kdyz Means ve svem članku hovoři o pokaceni posvatnych hajů. Nema zadne kategorie, na jejichz zakladě by mohl pokacet posvatne haje, kdyz jsou modlou, a přesto nebyt proti stromům jako stromům. Z uhlu jeho pohledu tyto kategorie neexistuji. Pro něj je fakt, ze křesťane by pokaceli posvatny haj, kdyby se stal idolem, důkazem, ze křesťane jsou proti stromům. To je podobne jako argumentovat o vztahu Bible a uměni. Bible neni "proti uměni". Občas ale někdo argumentuje, ze Zide rozbili střibrneho hada, ktereho vytvořil Mojzis (2. Kralovska 18.4). Někdo vlastnil měděneho hada, ktereho zbozny kral zničil a proto Bůh je "proti uměni". Z biblickeho pohledu se nejedna v zadnem připadě o vyrok proti uměni. Izraelci byli proti mosaznemu hadu, ktereho kdysi Bůh nechal postavit, pouze v momentě, kdy se stal idolem. Bůh nakazal, aby vzniklo toto umělecke dilo, ale pokud se stalo idolem, mělo byt zničeno. Toto znamena, ze u Boha existuji kategorie.

Ale vsimněme si

- Meance nedava odpověď; a "zadna odpověď" spada do tři různych rovin. Prvni z nich - moralni - ma co do činěni pouze s pragmatickym, coz ma pochopitelně co do činěni se skutečnosti, ze moderni člověk nema zadny zaklad pro moralku, protoze nema zadne absolutni hodnoty, ke kterym by se odvolaval. Můze mit zaklad pro socialni nespravedlnost, hedonismus, ale nemůze mit realny moralni zaklad bez absolutnich hodnot. Můzeme sice hovořit o moralnich hodnotach, ale vzdycky končime u "rad bych" nebo u socialni nespravedlnosti, coz neni moralka. Nakonec to bude větsina hlasů nebo o absolutnich hodnotach rozhodne společenske elita podle toho, co sama chce. Pokud současny člověk nema zadne absolutni hodnoty, potom nema ani zadne kategorie. Nikdo nemůze mit realne odpovědi bez kategorii a tito lide mimo pragmatickych a technologickych zadne kategorie nemaji.

Jak bylo jiz zminěno dřive,

je zajimave povsimnout si Meancova pouziti slova Amoralni", ktere je spojeno pouze s pragmatickym. Jediny důvod, pro ktery jsme povolani zachazet s přirodou spravně, je diky nasledkům na člověka, nase děti a na nasledujici generace. Takze ve skutečnosti v kontextu vsech Meancovych slov, člověk ve vztahu k přirodě zůstava ve zcela egoistickem postoji. Neexistuje zadny důvod - moralni nebo logicky - k tomu, abychom s ni zachazeli jako s tim, co ma hodnotu "v sobě sama". Jsme ponechani se zcela pragmatickym řesenim.

Meance zakončil svůj članek: A... nase současna moralni krize jde tedy mnohem hlouběji, nez jdou otazky městskeho hluku a slamů. Můze alespoň častečně reflektovat naprostou americkou společenskou nedbalost, tykajici se hodnot přirody." Zde s nim musime souhlasit. Zneuzili jsme přirodu - nejenom jako Američane, ale jako vsichni lide po celem světě.

Je jasne, ze Meance skutečně hovořil o panteismu, kdyz pokračoval: "Na druhou stranu odmitnuti spojeni lidskeho ducha s přirodou můze reflektovat tradični myslenkove vzory zapadni společnosti, kde přiroda je viděna jako oddělena substance - materialně-mechanicka a v metafyzickem smyslu k člověku irelevantni. " Pokousel se o vykresleni skutečnosti, ze veskera existence je stejne podstaty jako přiroda. Doufal, ze timto způsobem ziskame uctu k přirodě,

a nasledně s ni budeme zachazet citlivěji. Na konci sveho članku napsal: "Takovyto pohled by mohl pomoci zničit egoisticky politicky status, coz by pomohlo demaskovat ostatni lidske aktivity, ktere nejsou pouze osobni, bez nasledků, limitovany jen samy sebou. Lidske skutky, projevujici se změnami

v přirodě ovlivňuji můj zivot, me děti a generace, ktere přijdou."

Velka čast kultury, ktera nas obklopuje, nepochybně směřuje k přeměně zapadu na vychod. Meance toto řeseni nabizi v souvislosti s problemem ekologie. Nepochybně proto citoval Schweitzera hned v prvni větě sveho članku. Na konci zivota byl Schweitzer panteista, ktery daval veliky důraz na "uctu k zivotu", kterou myslel nasledujici: vse, co je, je jedne podstaty. Meance začal Schweitzerem jako člověkem dobře znamym na Zapadě, ktery ale byl panteistou.

Kvůli tomu jsem zpochybňoval Meancův vyrok o "Bozim stvořeni". Pouziva zapadni terminologie pro zcela odlisny koncept. Termin "Bozi stvořeni" nema zadne skutečne ukotveni v panteistickem mysleni. Panteismus jednoduse nezna stvořeni, ale pouze jakesi rozsiřeni Bozi esence. V panteistickem mysleni "Bozi stvořeni" - ve smyslu Boha, ktery by byl osobni Stvořitele, kdy jeho stvořeni je mimo něj (toto vsechno je obsazeno v nasi kulturni frazi "Bozi stvořeni") - nema zadne misto.

s faktem, ze někteři z těchto takzvanych chuliganů se obratili k zen buddhismu. Můze to reprezentovat davne vnimani skutečnosti, ze je třeba plněji docenit nabozenstvi a moralni dimenze vztahu mezi přirodou a lidskym duchem." V tomto se ukazal poměrně tězko rozeznatelny sub-kulturni směr, ktery směřoval

a směřuje k pantheismu. Nesmime ho omezit pouze na zen, protoze se jedna

o panteismus celkově. Proto pote, co byl předlozen negativni vyrok prohlasujici, ze se musime zbavit křesťanstvi, navrhli jsme řeseni, ktere se blizi k nasi kultuře. Jak jsem řekl, teměř vsichni moderni teologove směřuji k panteismu společně

s často prezentovanym prazdnym panteismem přichazejicim dnes v mnoha formach.

s ni měla cirkev bojovat před mnoha a mnoha lety před přichodem teto sub-kultury na scenu. A co vice - hippies měli skutečně pravdu kdyz poukazali, ze uměla kultura moderniho člověka, mechanisticky pohled na svět universitnich učebnic

a praktik, hrozba totalni masinerie, establishment technologie, burzoazni středni třida, jsou necitlive k přirodě. To je zcela pravda. Jako utopicka skupina, sub-kultura, chapali někdy velmi realně jak kulturu, tak ubohost konceptu moderniho člověka v jeho chapani přirody a způsob jakym masinerie ze vsech stran pozira přirodu. Zde se klonim na stranu sub-kultury.

Nicmeně Meance pokračuje, kdyz tvrdi, ze hippies snad měli dobre řeseni. Zde bychom se lisili, Meance ale nepochybně porozuměl, jake řeseni sub-kultura nabizela. Řika: "Zde by mohlo byt >souzněni instinktů=, majici co do činěni

Na americke sceně,

si byly v tomto bodě kalvinisticke a deisticke koncepty Boha zvlastnim způsobem podobne. Oba zneviditelnily Boha jako absolutně transcendentniho, vzdaleneho od světa, izolovaneho od přirody a organickeho zivota. Jako současny přiklad ditochomie mezi duchem a přirodou profesor White uvadi: "...pro křesťana nemůze byt strom vic nez fyzikalni skutečnost. Cely koncept posvatneho haje je křesťanstvi cizi, zrovna tak jako zapadnimu etosu. Teměř dvě tisicileti křesťansti misionaři chtěli vymytit posvatne haje, ktere byly

modlosluzbou, protoze obsahovaly ducha přirody."

Meancova odpověď na jeho otazku ("Jaky je vztah člověka k přirodě") vychazi

z předpokladu, ze nas ekologicky problem existuje diky křesťanstvi. Ke křesťanstvi polozil slepe rovnitko, ktere ve sve vnitřni podstatě (podle jeho předpokladu) vytvořilo a zapřičinilo ekologicky problem.

Naproti tomu můzeme souhlasit s prvni častř dalsi kapitoly v Meancově pojednani: "Mozna, jak Lynn White předpoklada, setrvalost tohoto moralniho problemu je ilustrovana v protestu současne generace chuliganů a přislusniků hippies."

Zde s Meancem souhlasime v nazoru, ze hippies v 60. letech čemusi porozuměli. Měli pravdu, kdyz bojovali s plastickou kulturou způsobem, jakym

o prostředi a populaci". Byla zde světelna show, reprezentujici současne problemy ekologie. Pote byl podan navrh, aby odpověď byla ve směru zvanem panteismus. O tomto budeme jestě slyset vice. Panteismus bude prosazovan jako jedina odpověď na ekologicke problemy a bude mit stale větsi vliv tak, jak se bude zapadni mysleni přiblizovat vychodnimu.

Jaky je lidsky vztah k přirodě? Meance odpovida: "Proč je lidsky vztah

k přirodě v moralni krizi? Je v moralni krizi, protoze historicky vychazi z lidske historie a kultury vyjadřene svymi kořeny naseho nabozenskeho a etickeho pohledu na přirodu - ktere v tomto kontextu relativně nebyly nezpochybňovany." Az do tohoto bodu lze souhlasit s jeho diagnozami. Pote ale pokračuje negativnim vyrokem: "Historik středověke kultury, Linn White, vyborně načrtl původ

a nasledky těchto vyjadřeni ve vyznamnem članku v časopise Science minuly březen: "Historicke kořeny nasi ekologicke krize". Argumentuje, ze křesťansky pojem transcendentniho Boha odňateho od, a vlomeneho do přirody, pouze skrze zjeveni, odňala od přirody ducha a dovolila, v ideologickem slova smyslu, jednoduse vykořisťovat přirodu.

o ziskovy průmysl."

Pokračuje, "ze se nejedna pouze o ekonomickou ztratu, ale, pro ty z nas, kdo maji respekt k přirodě a k nasi savči rodině, povede smrt těchto obřich stvořeni

k opustěni Boziho tvořeni a představ člověka nasi přichazejici generace." Pouziti Meancovy fraze "v Bozim stvořeni", ktera by v mnoha křesťanech měla inspirovat naději na jakousi odpověď, musi, jak později ukazu, byt spravně pochopena. Pote se Meance dotyka dalsich zakladnich oblasti, kdyz referuje o mohutne řece Hudson a Velkem jezeře a o stavu ovzdusi, ktere dychame. Diky těmto a tisicům podobnych přikladů můzeme vidět, proč člověk s ekologickym problemem zapasi tak, jako nikdy předtim. Jedna se o skutečne dilema. Současny člověk je zmaten nerovnovahou přirody, coz je problem drasticky a nalehavy, kdy nejde pouze

o věc estetiky, ani se nejedna pouze o problem budoucnosti; kvalita zivota mnoha modernich lidi jiz klesla. V budoucnosti vidi mnoho myslicich lidi ekologickou hrozbu jako zavaznějsi, nez nuklearni valku. Meance pokračuje pokusem

o řeseni tohoto dilematu. Nabizi nejdřive negativni a pote pozitivni řeseni. Je inspirujici detailně si vsimnout Meancova mysleni, protoze reprezentuje, co jsme slyseli v různych modifikacich z mnoha zdrojů a mnohe z toho, co uslysime

v přistich letech. Adlos Huxley ve sve posledni novele Ostrov, vykreslil "utopickou" budoucnost, ve ktere prvni vyučujici hodina bude ekologie. Potom pokračuje: "Zakladni ekologie vede přimo k zakladům buddhismu."

V Pensylvanii, v Bughill Falls se konala konference nazvana "Konference

Při pohledu na růst populace, se ekologicky problem jestě zvětsuje. Ve Svycarsku je dobrym přikladem nadherne Zenevske jezero a rozdil mezi tim, kdyz jsme do Svycarska přisli před 32 lety a současnosti. Svycaři nastěsti vynalozili velke naklady a začali Zenevske jezero čistit, ale diky růstu populace na jeho březich čistěni vyzadovalo velike usili. Pokud by bylo jezero ponechano samo sobě, neuneslo by populačni růst.

Spolu s narůstajicim celosvětovym ekologickym tlakem si klademe otazku, na jakem zakladě v porovnani s minulosti bychom nyni měli zachazet s přirodou, ktera je nasim prostředim, a na ktere zavisi nas zivot. V kalendaři Sierra Clubu pro rok 1970 čteme, ze "Měsic, Mars, Saturn....jsou krasna mista na navstěvu, ale nechtěli byste zde zit". Lidsky zivot zavisi na jedinečně vyvazenem prostředi tohoto světa. Meance pokračuje dal, kdyz hovoři o cestovnich holubech, kterych bylo kdysi ve Spojenych statech mnoho, ale vyhynuli. To same by mohlo byt řečeno o tulenim průmyslu. "Nicmeně problem je v tom, ze se přilis z těchto smutnych věci nepoučime (tryzeň člověka zničeneho obrazy vytvořenymi Hermannem Melvillem a velkou bilou velrybou), tak jako kdyz namořni vědci jako Scott McVay věřili, ze komerčni rybolov ohrozuje velrybu, posledni přezivajici druh na světě. Pro ty, kteři inklinuji k okamzitemu zisku, se jedna

k pragmatismu

"Toto zahrnuje současne socialni důsledky myriad vzajemně nepospojovanych skutků. Krize přichazi kombinaci vysledků spatneho zachazeni

s nasim prostředim, zahrnuje nedbalost drobnych podnikatelů na Kalamazoo River, nezodpovědnost velkych korporaci na Lake Erie, netrpělive pouziti hnojiv farmaři v Kalifornii a odirani půdy kentuckymi důlnimi operatory. Zel, tvař v tvař tomuto kontinentu existuje dlouha historie nezbytnych a tragickych destrukci zviřecich a přirodnich zdrojů." Pochopitelně tlak na celem světě narůsta a tak měl naprostou pravdu, kdyz na tento skutečny problem poukazal. Jeho boj ale samotny problem nezměni. Hledal moralni zaklad, na němz by se mohl potykat s ekologickym problemem. Brzy mu ale zbylo pouhe slovo moralka, pouhe pragmaticke a technologicke řeseni.

Ti, kteři jsou seznameni

s Koelsterovou knihou Člověk a stroj, poznali, ze Hofferovy myslenky o tomto konceptu existuji pouze v poeticke formě. Koelster společně s Adlerem (Rozdil

v člověku, a rozdil, ktery to čini) a Michaelem Polonayeim v Oxfordu atakuje klasicky pohled na evoluci alespoň pragmaticky; tito muzi byli zajedno kdyz řikali, ze tento přistup nas vede spatnym směrem. Nicmeně Koelster v knize Člověk a stroj přisel s konečnym řesenim tak, ze se dostal do rozporu s vědou

v otazce spojeni spodniho a vrchniho mozku. Pro Koelstera spodni mozek ma co do činěni s instinkty a emocemi, vrchni mozek s intelektem a rozumem. Podle Koelstera lezi skutečny problem v jejich odděleni. Je zde třeba zdůraznit Hofferovu myslenku lidskeho "dostat se na vrchol" přirody, za učelem osvobodit sama sebe od fyzickeho a biologickeho omezeni - coz je podobne Koelsterovu konceptu.

Oproti Meansovu članku ale Koelster pokračoval, kdyz se ptal a odpovidal na důlezitou otazku. Pamatoval si sve teze, ze lidsky vztah k přirodě je nejenom

v moralni ale i ve vědecke krizi. Jeho otazka a jeho okamzita odpověď dobře vystihuji moderniho člověka: "V čem je tedy moralni krize? Myslim, ze se jedna

o pragmaticky problem." Jedna se o pozoruhodnou kombinaci frazi; moralni je rozpustěno do pragmatickeho. Začal s moralni krizi, ale nahle přesel

Hoffer

Znamena to, ze se člověk diva na kočku
a mysli si o ni, ze bude reagovat tak, jako reaguje člověk. Hoffer před timto velmi důrazně varuje. Jeho řeseni nicmeně podle Meanceho konči nasledujicim způsobem: "Dovrseni člověka je transcendovat přirodu. Oddělit sama sebe od nebezpeči instinktů. Proto podle Hoffera je zakladni charakteristikou člověka nalezeni vlastni kapacity a osvobozeni sama sebe od fyzickych a biologickych omezeni." Jinymi slovy, Hoffer ve skutečnosti nepředpokladal, ze bychom měli byt jedno s přirodou (alespoň jak mu Means rozuměl). Hoffer tvrdil, ze člověk přirodu musi přesahovat.Je třeba zminit, ze je spravne odmitnout romantizovani přirody, jde-li o snahu odpovědět na řeseni ekologickych problemů. Za prve, přiroda tak jak vypada nyni, neni vzdy laskava a za druhe, projektovat nase pocity a myslenky do stromu by znamenalo, ze bychom neměli zadny zaklad, na kterem bychom ospravedlnili pokaceni a pouziti stromů na přibytek pro člověka.

panteismus

Je třeba připomenout, ze velka čast moderni teologie směřuje k panteismu. Proto Meancův předpoklad pragmaticke pantheisticke zakladny pro řeseni nasich ekologickych problemů přirozeně zapada do klimatu, ktery v celem svem rozsahu zasahuje jak neurčity panteismus zpopularizovany současnym myslenim, tak teologicke fakulty. Means pokračuje, kdyz se zajimavě dotyka popularniho americkeho lidoveho filozofa Ericka Hoeffera. Hoeffer pracoval jako přistavni dělnik, vyřkl mnoho skutečně hlubokych myslenek, aby se nakonec stal popularni



i mezi intelektualy. "Erick Hoffer je jeden z mala současnych socialnich kritiků, ktery vystihl nebezpeči v otazce lidskeho vztahu k přirodě, kdyz varoval na svych strankach před romantizovani přirody" ("Strategie valky s přirodou" v Saturday Revue 5. unora 1966). Romantizovani znamena, ze se někdo diva na přirodu a projektuje do ni lidske reakce.

PANTEISMUS: ČLOVĚK NENI VIC NEZ TRAVA

Proč nenajit řeseni ekologickeho problemu ve směru nazvanem panteismus? Koncept panteismu nachazime u zapadnich vědců a sociologů v jejich usili Řesit problem moderniho člověka ve vztahu k zachraně přirody a tedy k ekologickemu problemu. Moderni člověk se snazi pouzit panteismu velmi specifickym způsobem - v zadnem připadě jako realnou nabozenskou odpověď, ale spřs sociologicky nebo vědecky.

Članek Richarda Meanse se jmenoval "Proč mit starosti o přirodu?". Means začina članek citatem Alberta Schweitzera: "Velka chyba vsech minulych etik byla v jejich viře, ze se budou muset potykat pouze se vztahem člověka k člověku". Cituje tedy Schweitzera, kdyz řika, ze ekologie je problem etiky, a ze jediny přistup lidstva k etice byl ve vztahu "člověk - člověk". Později Means řekl: "Zminka, ze vztah člověka k přirodě je moralni zalezitosti, nachazi jenom velmi malo přiznivců dokonce i mezi současnymi nabozenskymi spisovateli." Means pokračoval zminkou o knize Harveye Coxe "Sekularni město". Cox je pochopitelně velmi liberalni teolog a v současne době je zastance teologie, ktera se nazyva Bůh je mrtev. Means řekl, ze město a moralni dimenze Coxovych analyz jsou limitovany na lidsky vztah k člověku uprostřed městskeho světa a ne na vztah člověka ke zviřatům, stromům, rostlinam, vzduchu - to znamena k přirodnim konstitucim.

Jak nase současna věda, tak nase současna technologie, jsou podle Whitea tak zabarveny ortodoxni křesťanskou aroganci ve vztahu k přirodě, ze od nich

v nasich ekologickych problemech nemůzeme očekavat zadne řeseni. Prohlasil, ze technologie problem nevyřesi, protoze je posilovana křesťanskym pohledem panovani nad přirodou, ktere se rovna neomezenemu vykořisťovani. "Protoze kořeny naseho problemu jsou tak siroce nabozenske, vylečeni musi tez byt

v zasadě nabozenske, az se nam to libi nebo ne. Musime změnit mysleni a city tykajici se přirody a osudu. Hluboce nabozensky ale hereticky frantiskansky cit pro duchovni autonomii vsech časti přirody můze ukazat směr. Navrhuji svateho Frantiska jako patrona ekologů."

Diskuse a velky zajem o ni započal. V Sunday Review z 2.listopadu 1967 Richard L. Means, ktery byl asistentem sociologie na Kalamazoo College

v Michiganu, citoval Whitea a rozvedl jeho koncept, kdyz se ptal: "Proč nezačit hledat řeseni naseho problemu v pantheismu?" Připojil toto volani po řeseni vychazejicim z pantheismu k tomu, co nazval "studene kočky" generace v jejim zajmu o zen budhismus. Tvrdi nasledujici: "Nebylo by řesenim, kdybychom prostě řekli, ze jsme vsichni jedne podstaty?"

Takze zde mame panteismus jako odpověď na nase ekologicke dilema. Ale je to uplna odpověď? Z touto otazkou se nyni musime zabyvat.