Zavěrem

můzeme tedy řici, ze pokud je s věcmi zachazeno pouze jako

s autonomnimi stroji v od-stvořenem světě, v konečnem důsledku postradaji vyznam. Pokud se ale tak děje, potom jsem zrovna tak ja, člověk, stejně autonomni a zrovna tak bezvyznamny. Ale pokud jako jednotlivci a křesťanska komunita zachazime s věcmi, ktere stvořil Bůh s integritou a laskyplnym způsobem, protoze jsou Jeho, věci se měni.

Pokud miluji toho, kdo miluje, miluji vytvor toho, kdo miluje, kdo tvořil. Mozna toto je důvod, proč tak mnoho křesťanů neciti ve svych zivotech svoje křesťanstvi jako něco realneho. Pokud nemiluji stvořeni, ktere miluje jeho stvořitel jak ve sfeře člověka, tak ve sfeře přirody, opravdu miluji toho, kdo miluje?

Jsem bytost stvořena k obrazu Bozimu, protoze mam racionalni a moralni limity. Ne vsechno, co člověk děla, je spravne. Toto je problem, ktery nas vraci zpatky do zahrady Eden. Od okamziku uspořadani struktury těla, mohla Eva jist ovoce, Adam mohl jist ovoce. Ale na zakladě sekundarnich hraničnich podminek, moralniho přikazani Boziho a Boziho charakteru bylo pro ně spatne, aby určite ovoce jedli. Volani na Evu se tykalo jejiho sebeomezeni, jejiho pozdrzeni se od vykonani toho, co byla schopna vykonat.

Technologicky moderni člověk se chova na tomto jednoduchem hraničnim principu. Moderni člověk vidici sam sebe autonomniho bez osobniho nekonečneho Boha, ktery promluvil, nema nic universalniho, co by nahradilo sekundarni ohraničujici podminky. A člověk, ktery je padly, neni pouze konečny, ale je hřisny. Tedy lidske pragmaticke volby nemaji zadny bod, odkazujici za lidsky egoismus. To znamena, ze pes pozira psa, člověk člověka a přirodu. Člověk ve sve chtivosti nema zadny skutečny důvod, aby neznasilňoval přirodu a nezachazel s ni jako s objektem konzumu. Vidi přirodu bez hodnoty a prav.

Zviře nemůze

dat samo sobě zadny vědomy limit. Krava zere travu, nema zadnou moznost rozhodnuti. Nemůze činit jinak. Jeji omezeni jsou omezenim mechanickym, plynoucim z jejiho "kravstvi". Ja, ktery jsem stvořen k obrazu Bozimu, se mohu rozhodnout. Jsem schopen dělat přirodě věci, ktere bych ji dělat neměl, a proto bych si měl nastavit vlastni limity tam, kde to je mozne. Hrůza

a hnus moderniho člověka v jeho technologii a jeho individualnim zivotě je

v uskutečňovani vseho čeho je schopen, bez limitů. Děla vse čeho je schopen. Zabiji svět, zabiji lidstvo, zabiji sam sebe.

Pokud moderni člověk hovoři o ochraně ekologicke rovnovahy přirody, je to pouze na pragmaticke rovině, s zadnym zakladem pro to, ze přiroda ma jakousi opravdovou hodnotu sama v sobě. Na proti tomu v křesťanskem pohledu na věci je přiroda znovu obnovena. Nahle se navraci zazrak. Nestači ale pouze teoreticky věIit, ze existuje realny vyznam přirody. Pravda musi byt vědomě praktikovana. Musim začit zachazet s přirodou tak, jak by s ni mělo byt zachazeno.

V připadě potěseni ze sexu, nabyti zisku v průmyslu a byznisu jsme viděli, ze člověk musi vědomě sam sebe limitovat. Nesmime odhodit vsechny limity

a nechat se hnat ziskuchtivosti a ukvapenosti. Nebo jinak řečeno, nesmime dovolit ani sami sobě ani nasi technologii dělat vsechno, čeho jsme schopni.

Na tomto zakladě zasluhuje jim učiněna věc, zrovna tak jako ja, ktery jsem stejně jako ona stvořen skrze Něj, uctu a udiv a ma opravdovou hodnotu. Musime si ale pamatovat, ze hodnota, kterou vědomě vkladam na věc, bude v konečnem důsledku moji vlastni hodnotou, protoze jsem take konečny. Pokud necham zmizet "zazrak věci", brzy zazrak neuvidim ani v lidech, ani v sobě. A v tomto stavu ziji dnesni lide. Zazrak zmizel. Člověk sedi ve svem autonomnim "odstvořenem" světě, kde neexistuji universalie a zazrak přirody. Misto toho byla přiroda arogantnim a egoistickym způsobem zredukovana na věc pouzivanou nebo vykořisťovanou člověkem.

a zel byl sam absurdni jednotlivinou uprostřed pouze absurdnich jednotlivin.

Takze pokud přiroda a věci přirody jsou pouhymi bezvyznamnymi seriemi jednotlivin v od-stvořenem vesmiru bez ničeho universalniho, co by jim davalo vyznam, potom se přiroda stava absurdni. Zazrak stvořeni mizi. A stejně tak se zazrak netyka ani mne osobně, protoze jsem tez konečnou věci. Křesťane ale trvaji na tom, ze maji cosi universalniho. Bůh je skutečnosti. Osobni, nekonečny Bůh je universalni vsemu jednotlivemu, protoze on stvořil vsechno jednotlive a ve sve verbalizovane, propozični komunikaci v Pismu nam dal kategorie, na jejichz zakladě v Jeho stvořeni zachazime se vsim: člověk s člověkem, člověk s přirodou, se vsim.

V oblasti přirody

je tomu přesně stejně. Jestlize přiroda je pouze bezvyznamna jednotlivina, pak, pokud pouzijeme evokativniho slova Simona Walesa, je ůod-stvořena" něčim universalnim, co dava jiny vyznam. Potom div stvořeni mizi. Pokud neni nic universalniho nad jednotlivym, neexistuje zadny vyznam.

Jean Paul Sartre toto zdůraznil: "Pokud mate konečny bod a ten nema zadny nekonečny referenčni bod, potom tento konečny bod je absurdni." Měl pravdu

Opět tedy křesťan neděla vsechno, co můze. Ma limitujici principy a i kdyz děla meně ma vice, neboť jeho vlastni lidstvi roste v lasce. Divka by neměla byt brana jako sexualni objekt pouzity jednoduse pro stěsti, člověk by neměl byt bran jako nějaky objekt konzumu jednoduse pro větsi zisk.

V oblasti sexu a v oblasti podnikani to znamena zachazet s lidmi tak, jak by s nimi mělo byt zachazeno na zakladě Boziho stvořeni. Nejedna se pouze o pravo pro pravo, ale přichazeji dobre vysledky, protoze nase vlastni lidstvi začina vzkvetat.

Stary zakon

ma v tomto zcela jasny pohled: "Jestlize se rozhodnes vzit do zastavy plasť sveho blizniho, do zapadu slunce mu jej vratis." (Exodus 22,26). A opět: "Zadny člověk nevezme člověka do zastavy." (Deutoronomium 24,6). Toto ukazuje velmi odlisnou mentalitu od te, ktere jsme často svědky u křesťanskych podnikatelů. Lze to nazvat pravem na osobni vlastnictvi, kdy se ale jedna

o velmi odlisny druh prava na osobni vlastnictvi. Ukazuje to, ze pokud zachazime s jinymi lidmi v podnikani nebo v průmyslu jako s věcmi, tim ze je degradujeme, činime sami sebe věci. Navic pokud degradujeme v komerčnich vztazich druhe lidi a sami sebe na uroveň věci, pronikne tato skutečnost do kazde oblasti zivota

a div lidstvi se začne vytracet.

V byznisu

mam ale zachazet s člověkem jako se sebou samym. Mam ho "milovat" jako sveho blizniho a jako sebe sama. Je naprosto spravne mit zisk, ale nemusim s člověkem zachazet (nebo z něj tězit) jako se spotřebnim objektem. Pokud tak činim, ve skutečnosti nezničim jenom člověka, ale zrovna tak sam sebe, protoze jsem snizil svoji skutečnou hodnotu. Takze jako s děvčetem nema byt zachazeno jako se sexualnim objektem ale jako s osobou, tak musim i ja, pokud jsem podnikatel podnikajici na křesťanskych zakladech, jednat s druhym člověkem jako s obrazem Bozim a musim vymezit některe vědome limity sebe sama. Křesťansky podnikatel bude mit zisk, ale nebude dělat vsechno, co by mohl, pro ziskani veskereho dosazitelneho zisku.

a zničit ničitele. A to je přesně, co se stalo s nasi přirodou. Pokud zachazime

s přirodou, jako kdyby neměla zadnou vnitřni hodnotu, nase vlastni hodnota je potlačena.

Druha paralela můze byt nalezena u člověka v byznisu. Mame hodně idealistů, kteIi dnes křiči "zadny zisk, ukončete motiv zisku!", ale člověk takovy neni.

I komunismus uči potřebu znovuobnoveni motivu zisku. A zajiste ani Bible nehovoři o tom, ze by motiv zisku byl spatny.

v sexualnim vztahu, ale nemame pravo jakkoli zneuzit partnera jako sexualniho objektu.

Mělo by existovat vědome omezeni naseho stěsti. Měli bychom si polozit limit - sami na sebe - za učelem jednat se zenou jako s osobou. Takze ačkoliv by muz mohl dělat vic, neděla to, protoze musi se zenou zachazet jako s osobou a ne jako s věci, ktera nema hodnotu. Pokud takto s zenou zachazi, laska mizi a vse co nam zbyva, je pouze mechanicka, chemicka sexualita. Lidstvi je ztracene, protoze muz se zenou zachazi hůře nez s člověkem. Ve skutečnosti neni potlačeno pouze jeji lidstvi, ale zrovna tak i jeho. Naproti tomu, jestlize muz děla meně, nez by mohl, ve skutečnosti dosahuje vice - lidskeho vztahu. Dosahuje lasky a ne jenom fyzickeho aktu. Podobně to platř v principu bumerangu - můze opsat cely kruh

Mezi lidskym zneuzitim přirody a lidskym zneuzitim člověka existuje paralela. Můzeme ji vidět ve dvou oblastech.

Nejdřive přemyslejme nad sexualnim vztahem. Jaky je muzsky postoj k divkam? V modernich podminkach je mozne mit "play-boysky" , nebo raději "play-věcny", kdy "play-druh" se stane "play-věci". V tomto připadě divka neni ničim vic nez sexualnim objektem.

Jaky je ale křesťansky pohled? V teto oblasti bychom mohli zaslechnout romantickou zminku: "Neměl by sis pro sebe hledat zadne stěsti, měl bys hledat stěsti pouze pro ostatni lidi". Toto ale neřika Bible. Mame milovat sve blizni jako sami sebe. Mame take pravo na stěsti. Ale na co nemame pravo, je zapomenout, ze divka je osoba a ne zviře, rostlina nebo stroj. Mame pravo prozivat stěsti

Nicmeně jako křesťane musime byt opatrni. Musime vyznat, ze jsme propasli nasi přilezitost. Hovořili jsme hlasitě proti materialisticke vědě, ale učinili jsme jen malo, abychom ukazali, ze ve skutečnosti jako křesťane nejsme při pohledu buď na člověka nebo přirodu ovladani technologickou orientaci. Měli jsme vytrvale zdůrazňovat proč bychom s nasi technologii neměli dělat vse, co se dělat da. Propasli jsme moznost pomoci člověku zachranit svoji zem. A navic v nasi generaci ztracime přilezitost hovořit o evangeliu, protoze pokud maji moderni lide skutečny cit pro přirodu, mnoho z nich se obraci k panteisticke mentalitě. Viděli, ze větsina křesťanů jednoduse nepečuje o přirodu jako takovou. Takze jsme nejenom propasli nasi moznost zachranit zemi pro člověka, ale musime si tez na svůj vrub připočist fakt, ze jsme propasli moznost oslovit 20. stoleti. Důvodem proč cirkev vypada irelevantni a bezmocna v nasi generaci je, ze zije a praktikuje sub-křesťanstvi.

Jako křesťane bychom se měli učit řici "stop", protoze chtivost ve vztahu
k přirodě znamena jeji destrukci.
Vsechno se ale nestane automaticky. Dnesni věda zachazi s člověkem
a s přirodou pod jejich urovni. Je tomu tak proto, ze současne věda ma spatne porozuměni původu. A protoze ma spatne porozuměni původu, nema zadnou dostatečnou kategorii, na jejimz zakladě by důstojně zachazela jak s přirodou, tak
s člověkem.

Nastěsti se tak v poslednich letech v určitych oblastech ve Svycarsku děje na vice mistech. Napřiklad v nasi vesnici byly vsechny telefonni draty zakopany do země, coz vytvořilo velmi dobry dojem. Člověk nyni vidi neposkvrněnou vesnici

v Alpach. Takto to vypada, kdyz člověk poprve přijizdějici do vesnice neznal kontrast, ktery zde byl před tim.

Člověk si tez můze připomenout dalnični asfaltovou dzungli ve Spojenych statech. Přemyslejme nad způsobem, jakym jsou buldozery pouzivany ve svycarskych horach. Ohyzdnost a jizvy jsou teměř vzdy vysledkem spěchu. AŮ se jedna o spěch nebo chtivost, tyto vlastnosti poziraji přirodu.

Co se s tim da dělat, je vidět na dalnici vystavěne blizko Castle Chillon ve Svycarsku. Byly zde vynalozeny penize a věnovana peče vystavbě vysoke konstrukce podobne mostu, vzdalene od zamku tak, aby krasa mista nebyla poničena.

Vsimněme si,

ze to same se děje ve Svycarsku. Kdesi v horach je vesnice. Nikdy zde nebyla elektřina, lidem se dařilo dobře i bez ni stovky let. Nyni nahle přisla "civilizace" a kazdy vi, ze nemůzete mit "civilizaci" bez elektřiny, takze bylo rozhodnuto, ze vesnice dostane elektricky proud. Lze toho docilit jednim nebo dvěma způsoby. Lide mohou mit elektřinu během tři měsiců. Musite ale vykacet co seda, rozstipat les na kousky, nad vsim vest silne, tězke draty a vytvořit cosi odporneho z toho, co bylo krasne. Nebo obyvatele mohou několik let čekat na svoji elektřinu s tim, ze se bude zachazet s kabely a lesy pečlivěji, skryvat to, co potřebuje byt skryto a brat v potaz integritu prostředi. Vysledek bude ale nekonečně lepsi. Obyvatele budou mit svoji elektřinu, vesnice si zachova svou krasu a jedina cena je přidat dva roky ke stovkam let, kdy zili bez elektřiny. Existuji i jine ekonomicke faktory, ale největsim je naprosta nedočkavost.

s dvoji volbou.

Prvni je v oblasti ekonomiky. Alespoň ze začatku bude spravne nakladani s půdou stat vice peněz. Napřiklad v připadě zminěne skoly, vsechno co bylo třeba udělat, ke zdokonaleni jejiho mista, bylo zasadit stromy, ktere by zakryly budovu, kterou stavěli. Vysazet stromy ale stoji penize a tak někdo rozhodl, ze misto zasazeni stromů by měli s penězi nalozit jinak. Samozřejmě skola potřebuje penize pro svoji důlezitou praci, ale je zde i čas, kdy prioritou je zasazeni stromu.

Druha volba, se kterou musime počitat, je, ze spravne zachazeni s půdou obvykle stoji čas. Dva faktory, vedouci ke zničeni naseho prostředi jsou penize a čas. Nebo jinak řečeno - chtivost a ukvapenost. Otazka je, nebo by měla byt - musime mit okamzity zisk a okamzite usetřeni času nebo mame dělat to, co bychom skutečně, jako Bozi děti dělat měli? Aplikujme to na důlni tězbu. Neni zadny důvod, proč by v současnych podminkach měla tězba opustit zapadni Pensylvanii nebo jizni Kentucky. Důlni tězba, tak jak jsme viděli, nemusi byt ale provaděna současnym způsobem; vrchni půda můze byt buldozery shrnuta zpět. Co my, jako křesťanska komunita musime dělat, je odmitnut pravo člověka uchvatit nasi zem tak, jak jsme odmitli pravo uchvatit nase zeny. Trvat na tom, ze se kdosi spokoji s trochu mensim ziskem za tu cenu, ze nevykořisťuje přirodu. Prvnim krokem je zdůrazněni skutečnosti, ze jako jednotlivi křesťane a jako křesťanske komunity neuchvacujeme v zadne formě nasi "krasnou sestru" z důvodu chtivosti.

Proč se oblast, ve ktere se dolovalo, obvykle změnila v pousť? Proč je "Černa země" ve středu Anglie černa? Co vedlo k odpornemu zničeni prostředi? Existuje nasledujici důvod: lidska chtivost. Pokud by hornici vzali buldozery, odhrnuli vrchni zem, vykutali uhli a potom by vrchni zem vratili, za deset let pote co tu bylo dolovano uhli, by zde byl krasny zeleny travnik a za padesat let les. Ale podle toho, co vidime ve skutečnosti, člověk kvůli zisku obratil tyto oblasti

v poustě a potom křiči, ze vrchni půda je pryč, trava neroste a sto let zde v zadnem připadě neporostou stromy.

Je vzdycky skutečnosti, ze pokud zachazite spravně s půdou, musite se vyrovnat